12. Archetyp Síly

05.04.2022

"Přesto po mně zůstane ta osudová síla, která mi za života k ničemu není...jenom čelo zdobí."

Kolo Osudu se poprvé otočilo, člověk prošel poprvé úplným kolem života a nashromáždil základní poznatky a poznání. Pokoušel se ovládnout vnitřní svět, využít a zkrotit živly tak, aby sloužily jeho cílům, naučil se stavět trvalejší a bezpečnější úkryty, než byly ty, které mu dávaly jeskyně, uměl se bránit před divokými zvířaty a jinými nebezpečími. Uměl si pomoci a využíval při tom lékařské vědy, ale užíval i modlitbu a víru. Nebylo mu cizí náboženství ani vláda, která ho naučila existovat ve společenském systému, jehož částí byl. Jak on, tak i jeho rod a stát byli neustále bohatší a tohoto bohatství dosahoval řemeslem nebo zbraní. Sestoupil také do hlubin své duše a odhalil v ní množství cenných informací, které mu ulehčily život i duchovní rozvoj. Tímto způsobem se uzavřela první otočka Kola Osudu.

Všechny dosavadní zkušenosti a poznání se shromažďovaly v kolektivním podvědomí lidstva. Každá nová bytost, která se objevila na světě, z ní mohla v archetypech a symbolech čerpat nevědomé poznání, které přebírala do svého individuálního podvědomí. Na témž místě přebývala také intuice, jíž racionální rozum vůbec nepřiznává právo na existenci, vnímavost a neohraničené možnosti. Druhá otočka Kola Osudu člověku dovolí, aby se narodil jako silnější a moudřejší. Zkušenosti minulých generací nebo dřívějších vtělení mu dovolí, aby šel dále, rozvíjel se a dosáhl více. To, co kolektivní podvědomí v archetypech předává individuálnímu podvědomí každého z nás, dovoluje, abychom cestu, která Bláznovi trvala mnoho set let, plný obrat Kola Osudu, zvládli v raném dětství. Je jen škoda, že si neumíme stejně rychle osvojit poznání, které na své pouti získal Poustevník. Samozřejmě, že si tuto cestu každý z nás musí projít sám.

V další otočce Kola Osudu se člověk znovu vydává na cestu. Tentokrát necítí ani obavy, ani strach. Vede ho touha po poznání a jistota, že svět před ním ještě skrývá tajemství a že je na světě proto, aby je poznal, odhalil a ukázal ostatním lidem. Jeho společnicí na cestě se stala Síla, která ho ujišťovala, že veškeré hranice a překážky, na které během své cesty narazí, lze zničit nebo překonat. Zdálo by se, že už nic lidstvo nemůže v jeho expanzi a rozvoji zabrzdit. Z mapy všech světadílů mizí úspěšně bílá místa, lidé stále více cestují, zkracují si vzdálenosti a informace se volně rozšiřují. Člověk provrtává zemi a hledá bohatství v ní ukrytá, rozvíjí průmysl a obchod. A zároveň si vytváří nového boha, kterým se stávají peníze. Vymýšlí stále rafinovanější zábavy a rozptýlení, chce oslňovat svým bohatstvím, učeností nebo slávou. V ničem nezná míru a neumí nalézt zlatý střed - čáru, která by mu pomohla zachovat rovnováhu a vyvarovat se přehánění. Síla, která zpočátku ještě člověka ponoukala k činu, nyní sama smutně přihlíží důsledkům svého pobízení. Nechtěla, aby lidstvo zlomilo právě tyto bariéry a hranice. Samozřejmě, že lidská expanze nešla tím směrem, který byl potřebný. Znovu byly veškeré činnosti směřovány ven a vnitřní rozvoj se úplně zastavil.

 To, co je třeba rozvíjet, a v čem spočívá opravdová síla, leží v lidském nitru. Je to lidská duše a lidské myšlení. Intenzivní rozvoj lidské expanze nedovolí člověku od počátku jeho pozemské existence, aby se opravdu soustředil na tyto oblasti a aby se zabýval jejich rozvojem. Je pravda, že se neustále vzděláváme, že lidstvo je stále moudřejší a bohatší, ale bohatstvím materiálním, které lze spočítat, koupit nebo vyměnit. V hloubce nás samých zatím leží nepoznané a žádnými metodami neodhalené poklady možností. Občas jim dovolíme, aby existovaly na okraji reálného života, a potutelně je hodnotíme jako psychotroniku nebo vědy, kterým dáváme znevažující předponu "para". Občas je odhalujeme v sobě, ale jenom zřídka si uvědomujeme, že například astronomie vyvozuje z astrologie a ne naopak, že u základů matematiky a filozofie leží numerologie, že Tarot je obrázkovou knihou, která ukazuje naše vnitřní symboly a archetypy.

Síla je v každém z nás a na nejjednodušší úrovni se vztahuje k intuici, vnímavosti a k nevyužitým možnostem lidské mysli. Na vyšší úrovni pak zase vede k duchovnímu rozvoji a dosažení dokonalosti v oblastech, jímž se s takovou chutí vysmívají lidé, kteří se považují za racionalisty. Právě tato Síla, která tkví v každém člověku, dovoluje, aby se otevřená mysl pozastavila nad nezvyklými jevy, o nichž už Shakespeare pravil: "Jsou na světě věci, o nichž se ani filosofům nesní", a začala tyto jevy zkoumat, poznávat je a studovat. Jestliže vědci potvrdili, že člověk využívá své myšlení sotva na pět procent, co se děje s celým zbytkem, a na co ho člověk vůbec má? Odpověď na tuto otázku v reálném světě nedostaneme, protože právě to je ta Síla, která je v nás a dovolí každému z nás, aby se duchovně rozvinul, zkoumal a poznával to, co se skrývá pod iluzí takzvané reality.            K tomuto poznání nepotřebujeme ani důkladné studium, ani vědecké tituly, ani tlusté knihy. Úplně stačí mít otevřené oči, pozorně sledovat svět a lidi kolem sebe a nezpochybňovat to, co se odehrává v našem nitru. Potom začne Síla, kterou každému z nás Bůh dal, přinášet poznání a zkušenosti.

 Samozřejmě, že tomu všichni nerozuměli, mnoho lidí o tom dokonce pochybovalo, a proto se lidstvo znovu rozdělilo. Většina šla vnější cestou, hledala úspěch a peníze, toužila ovládnout hmotný svět. Menšina si vybrala těžkou cestu vnitřního rozvoje a naplňování poslání, které dostala z Božích rukou. Síla, jež v těchto nemnohých přebývala, byla předávána z generace na generaci kolektivní paměti, z níž může čerpat každý. Ne každý to však udělat chce, protože to není lehká cesta a dá se na ní udělat mnoho chyb nebo se zastavit v rozvoji.     Symbolem toho se stal Viselec.