15. Archetyp Mírnosti

05.04.2022

"Když je někdo osvícený, jsou jeho slova jako semena, plná života a energie." (A. de Mello)

Lidí, kteří své poslání poznali, porozuměli mu a snaží se ho naplnit, je na zemi víc, než bychom si mysleli.   Někteří jsou známí a svým způsobem i slavní, i když se o slávu nesnažili. Jiní uskutečňují své poslání v menším "měřítku". Všichni se ale vymykají z davu průměrných. Ve zmatku a chaosu současného světa, v němž lidé neustále někam spěchají, mají oni čas na reflexe a zastavení, umějí se dívat a pečlivě pozorovat vše, co je obklopuje. Vědí, že na zemi nejsou jen proto, aby prožili život, ale proto, aby ze sebe něco vydali. Touží po sobě zanechat stopu v myšlenkách a duších své generace i generací následujících. Nic se nesnaží měnit násilím, je jim cizí agresivní ideologie. Podněcují jiné lidi vlastním příkladem a nejen slovy, ale i činy. Nehrají si na svaté, jimiž nejsou. Jsou to lidé z masa a kostí, dělají chyby a netvrdí, že jsou neomylní a bez hříchu. Našli však vnitřní cestu vývoje a vyzkoušeli si ji v praxi. Vědí, jak po ní jít a co na ní mohou získat. Zkoušejí to předat jiným a doufají, že Mírnost naleznou i jiní.

Duševní rovnováha, ne však lhostejnost; odstup od každodenních záležitostí, ne však jejich odmítání; duševní vyrovnanost, ne však povýšenost; rozvážnost, ne však nedostatek samovolnosti; životní moudrost, ne však  zatvrzelé poznání; pocit bezpečí, ne však bezstarostnost - to vše se skrývá pod pojmem Mírnosti.                  Právě té chtěl člověk dosáhnout od pradávných časů a toužil po tom za každou cenu. Zkoušel si ji vyprosit na Bohu, vybojovat zbraní, koupit za zboží nebo za peníze. Vytvářel si v nitru iluzi Mírnosti a pokoušel se kontrolovat svůj vnitřní svět. Toto všechno bylo velmi svůdné, a dokonce i v tom případě, kdy Mírnost na nějakou dobu vládla lidskému životu, neměl žádnou záruku, že je něčím stálým. Jenom cesta duchovního rozvoje, kterou prošel Poustevník jako první a jež vedla mnohými zákruty lidského osudu, mnoha otáčkami Kola Osudu, cesta, která člověku dovolovala, aby důkladně poznal sebe a Sílu, jež se skrývá v jeho nitru. Je to cesta, která odhaluje hodnotu rozjímání, modlitby i přímého kontaktu s Bohem, jež staví na hlavu dosavadní chápání světa v pozici Viselce a která vede skrze transformaci ke Smrti mnoha dosud vyznávaných názorů - jen tato cesta může dovést k Mírnosti.

Je to první příčel žebříku, který vede k osvícení a který se vztahuje především k existenčnímu, životnímu plánu. Člověk, který ho dosáhl, se už nemusí starat, za co koupí chléb, jak uspokojí své základní potřeby, ale ne proto, že by se ho to netýkalo, protože každý z nás tady na zemi musí jíst, oblékat se a mít své útočiště. To hledal Blázen a to potřebuje každý člověk. Lidé, kteří dosáhli Mírnosti, se o to nemusí starat z úplně jiného důvodu. Odhalili zákon všeobecné hojnosti, který je jim k užitku. Vědí, že tolik, kolik dají ze sebe, dostanou zpět, a čím více dávají, tím více dostávají. Nejtěžší ale bylo, aby pochopili, že nemusí dávat to, co chtějí dostat. To už je přímo spojené se splněním poslání. Člověk musí dát světu to, co umí udělat nejlépe, k čemu byl povolán a v čem je jeho poslání. Jestliže někdo přišel na svět, aby léčil lidi, a za každou cenu chce vyrábět automobily, nikdy neuspokojí své potřeby. Jak by mohl čekat, že svět uspokojí jeho nároky, když mu nedává to, co je jeho povinností?

Dosažení stavu Mírnosti dovolí, aby se člověk v tichu a soustředění zastavil nad svým životem, určoval problém vlastní realizace, toho, zda jeho dosavadní rozhodnutí byla správná, aby naslouchal vlastní duši a tam nacházel odpovědi na všechny dotazy, neboť právě tam se nalézají.

Vnitřní Mírnost dovolí, ať jde životem s větší odvahou, protože překonává strach, který byl do současnosti přenesen až z dob Blázna, a dává pocit bezpečí, jenž vyplývá z vědomí, že síla člověka tkví v něm samém a svět je už stvořen tak, že lidem vrací to, co od nich dostává. Čím více je v lidech agrese, zla a nenávisti, tím častěji se lidstvo setkává s válkou, přírodními pohromami a neštěstím. Ti, kteří pochopili toto pravidlo a kteří se v životě řídí láskou a tolerancí, jsou spokojeni, protože se k nim tytéž energie vrací. Neznamená to, že prožívá jen samou radost, že ho nepotkávají problémy, a že neprožívá obtížné životní situace. V jejich životě se to ale stává méně často než v životě jiných lidí, a daleko rychleji - právě kvůli Mírnosti a vnitřní síle, kterou jim dává - nachází tito lidé z takových situací východisko, čímž budí současně obdiv i pýchu svého celého okolí.

 Mírnost také učí, jak žít v harmonii se svým prostředím, pozorovat krásu přírody a hledat v každém člověku jeho kladné stránky, jak oddělit to, co je pozemské a materiální, od toho co je duchovní a božské. Mírnost dovolí, ať žijeme v souladu s Bohem, se sebou a vnějším světem, do něhož vnášíme tvůrčí prvky. Tohoto stavu dosáhlo dost lidí, a díky tomu umí klidně žít. Jsou také lidé, kteří pochopili, že ještě nedosáhli konce duchovního rozvoje. Pokračují dále a setkávají se s nejtěžší překážkou, jejíž překonání přináší neohraničené možnosti v sebezdokonalování a v dosažení vyšších úrovní osvícení, která však také umí zničit člověka nebo třeba to, čeho do té doby dosáhl, a přinutí ho projít celou cestu od počátku. Touto překážkou jsou pokušení, jenž symbolizuje Ďábel.