19. Archetyp Měsíce

05.04.2022

"Sebepoznání je prvním krokem k dosažení moudrosti." (D. Kindersley)

Pokud chceme pochopit příčiny, které měly vliv na poruchy spojení s našimi pocity, a pokud se chceme osvobodit od občasných sklíčeností nebo jiných duševních těžkostí, často musíme sáhnout až po zprávách, které jsou skryty v podvědomí. Je velice důležité, aby člověk, který vstoupil na cestu duchovního rozvoje, uměl dospět až do hlubin svého podvědomí a využil jejich pomoci, neboť díky němu může lépe porozumět sobě samému, svým pocitům a reakcím, rozvinout svou vnímavost a intuici (intuice: tušení, pochopení, vcítění, bezprostřední poznání) a rozšířit schopnost pochopit to, co se děje s ostatními lidmi.

Často se stává, že ve svém nitru něco prožíváme, cítíme se špatně a týrá nás ničím nevysvětlitelný smutek. Není to způsobeno žádnou poznatelnou příčinou. Jsme zdraví, nikdo nám neublížil, ani neurazil, nebyl narušen náš pocit hmotnéhoho zabezpečení, nehrozí nám žádné ztráty. Kdybychom děj posuzovali na základě těchto okolností, musíme přímo hýřit radostí ze života - ale přesto tomu tak není. Kde najdeme příčinu tohoto stavu, jestliže ji nevidíme ve vnějším světě? Co nás tak mučí, i když je v našem životě v tomto okamžiku vše v pořádku?

Odpovědi na tyto otázky nalezneme bez potíží v podvědomí. Často nás trápí smutné, nebo dokonce truchlivé či žalostné prožitky z dětství, kdy byly naše vztahy k rodičům či k jiným dospělým lidem natolik neuspokojivé, že zanechaly v našem nitru trvalé stopy. Pokud naše vnitřní dítě pustíme ke slovu, poví nám, zda jsme byli přehnaně odsuzováni, a proto si teď nevěříme, a proč v nás každý nový stav, dokonce i pozitivní, vyvolává stres a obavu, že si nebudeme vědět rady. Je možné, že nás jeden z rodičů nepřijímal, a teď nám chybí sebedůvěra. Nebo nám byly příliš brzy vnuceny povinnosti, a proto teď neumíme mít radost ze života. Je možné, že soubory, které v nás vězí, jsou ve spojení s něčím jiným, například s tím, že jsme nenašli pochopení mezi vrstevníky nebo že někdo z učitelů vztekle pochyboval o naší bystrosti a chytrosti. Proč je potřeba sáhnout tak hluboko, abychom odkryli takové záležitosti? Pokud jsou tak důležité, musíme si je přece pamatovat!

Není to ale tak samozřejmé. Lidská psychika má své obranné pochody, které nám pomáhají zvládnout potíže, jež nás v životě potkávají. Jestliže problém převyšuje možnosti, jimiž ho můžeme v dětství řešit, často se zapíná mechanismus - soustrojí, který se nazývá "vytěsnění", a veškeré události, spojené s tímto problémem, jsou zasunuty do podvědomí a člověk si je prostě nepamatuje, co se s ním dělo. V souvislosti s tím, že problém nebyl "vyrovnán" (pochopen), člověk v podobných situacích reaguje podvědomě. I když by jako dospělý jedinec mohl a uměl danou situaci vyřešit, chová se stejně, jako se choval, když byl ještě dítětem. Aby se od takových reakcí osvobodil, musí dospět k prvotní příčině a přepracovat ji - neboli PROŽÍT JI ZRALÝM ZPŮSOBEM. To, že dospěje na takovou úroveň vnitřního rozvoje, symbolizuje Měsíc, který ztělesňuje skrytou, vnitřní, neboli podvědomou povahu člověka.

Dokonce i v případě, že zdánlivě nemáme žádné vnitřní potíže, neprožíváme-li propady a deprese a nikdy nás neničí chandra (sklíčenost, stesk, těžkomyslnost), člověk musí, i když jenom proto, aby si lépe porozuměl, provést rozbor svého života. Musí začít od vztahů s rodiči a od vztahů, které panovaly v celé rodině (prarodiče, tety a strýcové, příbuzní), přes zhodnocení vztahů s vrstevníky, až po to , co se dělo ve škole. Pobyt v místě vzdělání nepřináší míň těžkostí než život v rodině, kterou ničí nebo zničil například alkohol. Nejde o to , abychom násilím hledali skrytá neštěstí nebo citová zranění, nýbrž o to, abychom lépe porozuměli sami sobě a překonali stereotypy, které máme zaklíčovány.

Výchova, které jsou děti vystaveny už po mnoho staletí, usiluje o to, aby v nich byly vypěstovány určité vlastnosti (přesto, že jim mohou být cizí), které jsou obecně považovány za kladné, ale tlumí přirozený projev, tvůrčí přístup k životu, tvořivost a kontakt s pocity. Nejde o to, abychom vychovávali lidi, kteří lámou veškeré normy a pravidla, neboť člověk musí žít se zásadami etiky, jde spíše o boj s programy, které nám v dětství byly vsazeny: "raději na sebe neupozorňuj", "kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti", "skromnost se vyplácí", a mnoho a mnoho dalších. Poznat tento typ našeho podmínění a přetvořit ho, čili to, že se ho zbavíme tím, že ho sami přepracujeme, nám dovolí, abychom žili více tvůrčím způsobem a daleko více využívali vlastních vlastností a schopností, přičemž nás to osvobodí od obav a strachu. Člověk se tehdy začíná řídit vnitřním morálním kompasem, který každý z nás dostal od Boha, a nepokouší se už podřizovat svůj život takzvanému "veřejnému mínění". Žije pro sebe a způsobem, jaký mu vyhovuje, neovládá ho obava z toho, co na to řeknou lidé.

Dosáhnout této schopnosti umožňuje vnímavá, měsíční strana lidské povahy, která vytahuje z hlubin podvědomí schopnosti a talent, jež jsou v něm skryté, a dobývá na denní světlo tvůrčí aspekt lidské osobnosti. Je to další etapa ve vnitřním rozvoji každého člověka, který chce dojít na úroveň Osvíceného, protože tato bytost je nejen člověkem moudrým, který má milost bezprostředního kontaktu s Bohem, ale také někým, kdo je v souladu zároveň se světem i se sebou samým a kdo realizuje svůj potenciál, vlastnosti a schopnosti, - naplňuje poslání.  K tomu je opět nezbytný tvořivý vztah k životu, který vytváříme zde, na zemi, a ne v neskutečných výšinách. Proto Osvíceným nemůže být někdo, kdo zůstal na úrovni Viselce ani na úrovni Věže.

Světlo, dobyté z hlubin vlastní duše cestou vlastního vnitřního rozvoje, musí člověk předat ostatním, a tím prosvětlit jejich život. Dar, který každý z nás obdržel od Boha, musí být využit k tomuto záměru. Je to dar, se kterým musíme pracovat, rozvíjet ho po celý život. Není důležité, zda bude velký nebo malý, ale to, zda je uskutečňován. Jedni to budou dělat jako Matka Tereza z Kalkaty nebo princezna Diana, další to budou činit cestou umění jako Leonardo da Vinci nebo Chopin, jiní budou rozšiřovat vědu a poznání jako Einstein.        Mohou to dělat i mnoha jinými kroky: dobře řídit auto, postavit domy, vychovávat děti, aby z nich byli řádní lidé, nebo i tím, že budou pomáhat při vyjasňování potiží druhým lidem, a tak dále. Je důležité, aby člověk věděl,        k čemu byl povolán, a využíval svůj dar s užitkem pro jiné.                                                                                   Symbolem člověka, který se realizoval, je SLUNCE.