20. Archetyp Slunce

05.04.2022

"Život pro mě není malý zbytek svíce, ale je to spíš druh pochodně, kterou jsem na chvíli dostal a kterou musím nechat rozhořet až na hranice možností, do té doby, než ji předám následujícím generacím." (G. Show)

Není jednoduché splnit všechno, s čím se člověk setkává na své cestě od úrovně Blázna na úroveň Osvíceného. Je na ní mnoho překážek a těžkostí, které odrazují od pokračování na ní, objevuje se celá spousta pokušení, která ponoukají, aby člověk v cestě nepokračoval nebo zůstal na některé z mnoha prodělaných etap. Je však třeba rozvíjet se nejen na vnitřní úrovni, ale také si uspořádat své vnější záležitosti. Pochopit nejen sebe, nejen navázat kontakt se svými pocity, nýbrž poznat i jiné lidi a pochopit motivy, které jim vládnou, a to proto, abychom pomohli jim i sobě. Když toho dosáhneme, dělí nás už jen krok od toho, abychom se stali Osvícenými.

Provedení úkolů, jež jsou symbolizovány Sluncem, spočívá v plném využívání schopností, které jsme obdrželi od Boha, v naplnění poselství, se kterým jsme přišli na tento svět, a v tom, že dáváme lásku všem bytostem, které ji potřebují. Přechod etapou Hvězdy a Měsíce nám dovolil, abychom vstoupili do svých pocitů a nejhlubších vrstev podvědomí, což nám umožní, abychom dospěli ke zprávám, které nám mají sdělit, v čem spočívá naše individuální poslání. V jeho základě vždy leží služba jiným lidem, úcta ke každému životu a šíře poznání o duchovním rozvoji jako cestě, která vede ke šťastnému a harmonickému životu. Ostatní součásti toho, k čemu jsme byli povoláni, jsou u každého člověka odlišné a záleží na jeho náklonnosti, náchylnosti.

Zdálo by se, že člověk, který tak dalece postoupil na cestě duchovního rozvoje a podrobil se dalekosáhlým změnám, se musí hned začít zabývat tzv. velkými věcmi, ale ve skutečnosti tomu tak není. Není možné, aby člověk byl velkým mistrem a učitelem světa, pokud si nedá do pořádku vlastní záležitosti. K ničemu není oběť lásky pro celý svět, pokud neumí milovat sebe a své nejbližší. Není možné, aby se prohlásil za Osvíceného, ale neviděl bolest a utrpení, které jsou údělem mnoha bytostí, jež na zemi žijí. Člověk na této úrovni vývoje už umí zpracovat těžkosti a potíže ve svůj prospěch jako vzhled vzdělávání a umí také ukončit starosti a obavy svých bližních. Ví, že svým jednáním může ovlivnit život lidí, kteří žijí v jeho okolí, nepodléhá špatným náladám, umí si s nimi poradit a chápe, jak hodně záleží na jeho kladném vztahu ke světu a lidem. Chápe také, jak velká je síla myšlenky i slova vyřčeného nahlas. Díky tomu utváří a vytváří svůj svět, cestou příznivého myšlení buduje vlastní bezpečí a má vliv na život jiných, jimž nese poselství lásky. Slovy Antigony může říct: "Přišla jsem s vámi milovat, nepřišla jsem s vámi nenávidět."

Takový člověk zná své vlastní pocity, a protože je s nimi ve spojení, lépe rozumí pocitům jiných lidí. Nehodnotí je a neposuzuje. Ví, že každý člověk může udělat chybu, a tím více člověk, který ještě nevstoupil na cestu duchovního rozvoje a žije výhradně v materiálním světě, kde je stupnice hodnot zcela odlišná od té, která zavazuje lidi toužící po osvícení. Může být velice nápomocen, protože nabízí nezištnou podporu a porozumění. Přesto se na této úrovni skrývá pokušení. Člověk, který má takové možnosti, se lehce může začít cítit jako "prorok" a "obracet na víru" celé své okolí. Je lehké zaměnit zprávu o možnostech cesty duchovního rozvoje s postavou dobyvatele, který k cestě tímto směrem nutí silou. Každý člověk má právo svobodné volby a je dobře, pokud člověk, který už touto cestou vnitřních proměn prošel a ví, jaká dobrodiní ho mohou potkat, ukazuje tento proces na svém příkladu jiným. Nutit však lidi násilím, aby šli v našich stopách, se míjí cílem a není v souladu s pravidly tohoto procesu. Kdyby Bůh chtěl, aby šli všichni povinně touto cestou, byl by vytvořil lidský osud tak, aby se to odehrávalo automaticky. Protože tomu tak není, musíme každému ponechat právo vlastního rozhodnutí.

Na této úrovni duchovního rozvoje má člověk možnost plného rozvoje a uskutečnění své osobnosti. To, co ještě v etapě Měsíce zůstávalo v oblasti snů, se nyní naplňuje. Oddalují se hmotné, zajišťovací starosti a člověk využívá zákona všeobecné hojnosti. Protože dává světu to nejlepší, co má, obdrží náhradou to, co potřebuje, a to dokonce i tehdy, pokud jeho potřeby vzrostly. Vlastnosti, jako je například lakota, jsou mu cizí, ví, že nejsou v souladu se zákonem všeobecné hojnosti. Šetřit na zlé časy není v souladu, protože žádné zlé časy nenastanou; chtivost není v souladu, protože si uvědomuje, že vždy dostane to, co v dané chvíli potřebuje. Proto značnou část času, kterou dříve člověk věnoval hromadění materiálních statků, může teď využít jiným způsobem a práce, kterou vykonával jenom proto, aby vydělal peníze, se přetváří v činnost, která přináší uspokojení a finanční ohodnocení je jeho vedlejším výsledkem. Krátce řečeno - je to člověk, který dělá věci, jež jsou mu příjemné, a ještě za to dostává navíc peníze. Takovým způsobem se realizuje, využívá plně svůj potenciál a kreativně kráčí životem.

Nejde o to, že životní cesta takového člověka je poseta růžemi a potíže a starosti zůstávají vzpomínkou. Stejně tak jako všichni jiní prožívá dramata, problémy, trpí a bývá nerozhodný, ale stupeň duchovního rozvoje, na kterém se nalézá, mu dává dost sil a schopností obtížné situace využít k dosažení nových zkušeností, jež ho nesou na úroveň Osvíceného. Jeho symbolem je Soud, který uzavírá druhý kruh lidského osudu, jenž se vztahuje k duchovnímu rozvoji.