21. Archetyp Soudu

05.04.2022

"Na ulici jsem uviděl děvčátko, které se hladové a v tenkých šatečkách třáslo zimou.                                     Rozčílil jsem se a řekl jsem Bohu: "Proč dovolíš něco takového? Proč neuděláš nic, abys to změnil?"                 Bůh mlčel. Ale téže noci mi odpověděl:                                                                                                                           "Ale samozřejmě, že jsem něco udělal. UDĚLAL JSEM TO PRO TEBE." (A. de Mello)  

Člověk, který dospěl na tuto úroveň, se stal Osvíceným. Je to osoba, která se nachází na nejvyšší úrovni duchovního rozvoje, jíž jsou lidé schopni dosáhnout. Celá jeho bytost je naplněna láskou k lidem, soucitem a porozuměním. Hlavní příčinou tohoto stavu je - kromě důsledků procesů proměn a rozvoje, které v něm proběhly - dokonalý kontakt s Bohem, důvěra v jeho milosrdenství a schopnost pochopit poslání, které mu Bůh dal. Osvícený člověk ví, že jsou záležitosti, které náleží jemu a které umí řídit sám. Rovněž si uvědomuje, že jsou věci, které jsou mu předurčeny, a s nimi bojovat nesmí. To, že umí tyto věci přesně odlišit, a neztrácí zbytečně síly na boj s tím, co neumí změnit ani překonat, odlišuje Osvíceného od Blázna.

Soud je symbolem toho, že všechny naše skutky budou dříve či později hodnoceny. Je pravda, že to nebude hodnocení osudné a tvrdé, ale hodnocení láskyplné, spravedlivé a adekvátní tomu, co jsme dostali při příchodu na tuto zemi, kdy jsme dostali toto a ne jiné vtělení. Takový člověk se Soudu nebojí. Jestli se někdo objevil na Zemi a jeho posláním bylo naučit děti číst a psát, a on se tomu křečovitě vzpírá, pouští se do tisíce jiných prací, a i když v žádné nedosahuje úspěchu, neustále se od svého poselství odvrací, určitě z něj nebude člověk, který se uskutečňuje, a ani nebude Osvícený. Dá se pochybovat o tom, zda hodnocení jeho činů přinese ocenění, protože nedělá to, k čemu byl předurčen, a svému poslání nerozumí. Osvícený člověk to nedělá, protože vydobyl ze svého podvědomí informace o tom, jak má žít a co je nejvyšším cílem jeho existence.

Když člověk hledal odpovědi na všechny mučivé a trýznivé otázky, nejenže nacházel ztracenou vnitřní rovnováhu, ale přišel i na to, jak dosáhnout, aby s ním vnitřní rovnováha byla napořád. Získal dostatek sebevědomí, věcně a jasně oceňoval vlastní možnosti, talent a schopnosti. Netoužil po tom, aby byl někým jiným, a akceptoval sebe sama, protože pochopil, že PRÁVĚ TAKOVÝ, JAKÝ DOOPRAVDY JE, se všemi svými vlastnostmi, které náležitě rozvíjí, je na Zemi něco platný. Slouží vyššímu cíli, realizuje Boží plány, které pro nás smrtelníky nemusí být úplně jasné. Osvícený ví, že svět jde díky Boží péči správným směrem, a nepochybuje o tom. V důsledku toho je povznesen nad všechny rozdíly rasové, náboženské, národnostní i veškeré ostatní. Stal se světoobčanem a bez omezení využívá kultury a poznání všech národů, ctí tradice a využívá jejich přínosu.

V postavě Osvíceného, který dospěl až na úroveň Soudu, se soustředily veškeré vědy, jež hlásali dávní učitelé: Mág, Velekněžka, Poustevník. Vědy se staly ještě duchovnějšími, a spojila je láska ke všemu živému, počínaje Matkou Zemí přes rostliny a zvířata a konče u člověka. Ví, že všem je Boží plán a my lidé ho musíme mít v úctě, a to dokonce i v tom případě, že nám není vše jasné. Když člověk cítí tak mocnou ochranu, přestává se bát, a když se stane Osvíceným, dívá se do budoucnosti beze strachu. Uvědomuje si, že i tak děsivá zkušenost, jakou je Smrt, je jenom další etapou vývoje a přechodem do dokonalejšího stavu. Není důležité, jak se tento stav pojmenuje. Může mít různé názvy: reinkarnace, zmrtvýchvstání, vtělení, nirvána, život v ráji - a neustále se bude mluvit o tomtéž (o náplni): o znovuzrození na ještě vyšší úrovni rozvoje, než je ta, které doposud dosáhl.

Cesta od Blázna k Osvícenému nás ujišťuje, ŽE JE MOŽNÉ, ABYCHOM DOSÁHLI ŠTĚSTÍ TADY NA ZEMI, že štěstí není iluzí a fantazií a KAŽDÝ Z NÁS HO MŮŽE NALÉZT. Většina lidí ho však hledá v materiálním světě. Lže si, že ho najde v dalším vydělaném tisíci, v další věci, kterou si koupí: v novém autě, v dovolené v Karibiku, norkovém kožichu, prstenu s briliantem, v jachtě na Středozemním moři. Všechno by to nebylo tak zlé, kdybychom toho dosahovali pro sebe. Nejhorší na tom je, že po těchto věcech toužíme proto, abychom dělali dojem na jiné lidi nebo budili jejich závist.                                                                                                              Štěstí se však daleko lépe najde v dětském úsměvu, ve vlnách, které probíhají lánem dozrávajícího obilí, ve větru, který rozechvívá lesní stromy, ve věrném psím pohledu - a ve vlastním srdci, pokud ho jen necháme promluvit. Osvícený umí v životě takové štěstí najít. Jeho duše je duší dítěte, je spontánní, radostná, neomezená komplexy a stereotypy; jeho srdce je zralé a vidí chyby tohoto světa, bolest a utrpení ostatních lidí, a protože ví, jak jim má pomoci, činí tak s radostí. Podporuje je, podrží je v těžkých chvílích. Jeho rozum je zkušeností mnoha generací, které jsou spojeny v jednom člověku. Proto umí Osvícený pochopit a rozlousknout problémy, které překračují možnosti průměrného člověka.

Osvícený není filozof ani velký guru, ani nedostižný mistr. Nestaví se na piedestal, nerozdává úkoly jiným lidem, nenutí jim násilím své názory, ale dává svým způsobem života, způsobem komunikace s jinými lidmi, srdečností a porozuměním příklad, jak se lze žít. Umí dát lásku stejně svým blízkým i cizím lidem, neprojde lhostejně kolem zatoulaného psa nebo trýzněného koně. Sám se stává univerzální, kosmickou, neohraničenou láskou a může její světlo přinášet všem bez výjimky.

Ten, kdo dosáhl takové úrovně rozvoje, může začít svou pouť po následujícím, třetím obratu Kola Osudu bez obav, že ho duchovní energie, se kterými se tam setká, zničí.                                                                            Symbolem třetího okruhu lidského osudu je SVĚT.