5. Archetyp Císaře

05.04.2022

"Vláda není pro slabé."

 Na trůn usedl mladý a expanzivní vládce, který miloval svou matku a měl ji v úctě, ale viděl v ní jen slabou ženu a nechtěl vládnou způsobem, kterým vládla ona. Přiznal jí titul královny - matky. Se svou korunovací začal zavádět změny, které bylo možno pozorovat všude. I trůn se změnil. Když na něm seděla Císařovna, byl obklopen holuby, kteří symbolizují lásku a dobrotu, a měsíci, kteří zajišťovali plodnost. Po té, co usedl na trůn mladý vládce, byli holubi nahrazeni lvy, kteří označovali bojovnost a agresi. Měsíce nahradila slunce, a ty symbolizovala životní sílu a expanzi. Nebylo tu místo pro Velekněžku s její láskyplnou oddaností lidem, pacifismem, tolerancí a ideou rovnosti všech živých bytostí před tváří milujícího Boha.

Široké pole působnosti zato získal Mág, který měl na mladého vládce ohromný vliv. Imponoval mu svými znalostmi a schopnostmi, které si značně rozšířil v dobách, kdy ho podporovala předešlá vládkyně. Mág posiloval ego vládce a vychvaloval jej až do nebes. To on způsobil, že se Císaři začaly budovat pomníky a náhrobky - pyramidy, on ho srovnal s Bohem a připočetl k nebeskému panteonu (v přeneseném významu znamená pantheon jakýsi soubor všech bohů uznávaných či uctívaných v určité společnosti). To bylo důvodem, proč se Císař povznesl nad své poddané do nebetyčné výše. Vytvořil propast, která dodnes nebyla dodnes zasypána. I když dbal o dobro své země, jednotlivý obyvatel pro něj nic neznamenal. Na první místo byla jednoznačně postavena vláda, její okázalost a vlastní zisky, které z ní plynuly pro Císaře a jeho rádce. Od této chvíle začal boj o postavení, jež vládce často udílel ne podle míry zásluh, ale podle množství lichotek.

Pro zajištění většího přepychu své vládě, musel Císař vzbuzovat obdiv. Po nějakém čase i to bylo málo. Mladý vůdce toužil po úctě, ale jeho ego, které Mág posiloval, si pletlo úctu se strachem. Císař toužil po tom, aby k němu všichni cítili respekt. Aby to bylo možné, musel vytvořit armádu vyškolených a tvrdých vojáků. Dávní obránci hranic, bojovníci Císařovny, které ona povolávala do služby jen v případě ohrožení, se přetvořili v pravidelnou armádu. Jejím nejdůležitějším úkolem byla ochrana Císaře. Císařova vláda se stala vládou absolutní, kterou nemohlo nic a nikdo ohrozit, ale jíž má vše sloužit. Každý člověk něco svému vládci dluží: čas, peníze, práci. Všichni mu musí něco dát, ale dělají to způsobem, který závisí na společenském postavení, jež zaujímají, a Císař je postaven nad všemi. Cítí se rovný Bohu, staví si svatyně a poroučí, ať se k němu lid modlí. Pro mnoho prostých lidí se bohem ostatně stal, protože ten skutečný Bůh je daleko. A Velekněžka, která tak moudře zprostředkovávala vztahy mezi lidmi a nebem, byla od trůnu vyhnána. Tento pozemský bůh je ale blízko a může tvrdě potrestat každou neposlušnost, protože je v něm daleko méně milosrdenství než v Bohu, jenž je na nebesích.

Císař je silná osobnost, která umí svou silou vůle ovládnout své poddané a zcela si je podřídit. Zapomněl na to, že každý, a tedy i on, v sobě nosí archetyp Blázna - ztraceného dítěte vesmíru. Nechce se o vládu ve své zemi s nikým dělit. Aby toho dosáhl, umí využít poznatků vědy a podporuje její rozvoj, ale nechce, aby se věda stala dostupnou pro každého. Spolu s Mágem se snaží, aby utajil nejpodstatnější část vědy před většinou svých poddaných. Velekněžka se marně namáhá, ať to nedělá. Císař se bojí jejího vlivu, zneklidňuje ho její nesobecká láska k lidem a touha sloužit jim radou i skutkem. A i když Císařovna využívala jejích zkušeností a jejího poznání, nový vládce ji vzdaluje čím dál víc trůnu. Současně si uvědomuje, že prostý lid potřebuje průvodce, který jej bude řídit a bude to dělat tak, jak to chce Císař, a bude užívat metod, které spolu s Mágem vypracoval.      Člověk, jenž byl k plnění této funkce povolán, se stal Papežem.