9. Archetyp Spravedlnosti

05.04.2022

"Ať právo znamená vždy právo, a spravedlnost - spravedlnost." (J. Tuwim)

Spravedlnost byla společnicí Velekněžky, sloužila lidem a řídila se vnitřním právem, které bylo v každém člověku. Přinášela pochopení sporů a neshod, jež mezi lidmi vznikaly a smiřovala sporné strany tak, aby zavládla harmonie a rovnováha. Byla také strážkyní tradic, ale chápala, že pokrok je neodvratný, a tak mu nestála v cestě, nýbrž se snažila slaďovat ho s dávnými zvyky.

Samozřejmě že bývala i tvrdá, ale jenom tehdy, když to okolnosti vyžadovaly. Když někdo porušil společně přijatá pravidla a násilím narušil závazný řád, stávala se z důvtipné a moudré ženy tvrdá a bezohledná strážkyně práv. Nikdy ale nebyla krutá, a když hodnotila lidské činy, vždy zvažovala všechna pro a proti a teprve pak vydala svůj soud. Lidé si Spravedlnosti vážili a konflikty, které sami neuměli řešit, s důvěrou svěřovali jejím úvahám.   Byla nestranná a někteří říkali, že je slepá, protože pro svůj prospěch nedělala nic. Přesto soudila bohaté i chudé. Její důstojnost a přirozený majestát nutil všechny, aby ji měli v úctě. Byla oporou těm, jimž bylo ublíženo, spojenkyní nešťastných, zaváděla harmonii a pořádek do světa, který stále ještě nebyl bezpečný. Měla úctu k životu, i když jinak než Velekněžka, a soustředila se na lidskou existenci, kterou chránila před hrožením. Určovala pravidla, která lidé museli dodržovat při vzájemných kontaktech, rozvíjela v nich pocit spravedlnosti a vlastní lidské důstojnosti. Stejně jako Mág si cenila poznání, i když se více soustředila na exaktní vědy, nepronikala do hloubi lidské psychiky, ale za to chtěla, aby všechny oblasti, kterými se zabývá, byly dostupné pro všechny. Měla i mnoho společného s Císařovnou, a leč na lidi působila tvrdě, měla na mysli jejich dobro. 

Tak tomu bylo až do chvíle, kdy Císař a Papež zatoužili po využití Spravedlnosti ke svým cílům. Chtěli, ať jim slouží jako prostředek v boji s odvážným a slavným rytířem, triumfálním vítězem z Vozu i s mnoha jinými lidmi, kteří byli ve svých touhách nezávislí. I když s mocí nebojovali zjevně, měli svůj názor na mnoho záležitostí, které se ve státě odehrávaly. Samozřejmě že Císaři a Papežovi Spravedlnost ve své původní podobě nemohla sloužit jako nástroj ke komunikaci s loajálními občany, a proto jí po boku stanulo Právo: tvrdé, bezduché a kruté, dokonale podřízené vládě, která je povolala k životu.

Právo se velmi často dostávalo do zjevného protikladu vůči obvyklé lidské Spravedlnosti, přizpůsobovalo ji službě vládci. Jinou mírou se měřilo obyčejným lidem a jinou těm, kteří byli společníky Císaře nebo Papeže.       A přestože i nadále vládla světu Spravedlnost, byla to jenom vláda podle jména, protože o všem rozhodovalo Právo. Právo dovolilo, aby byla povolána velká inkvizice, zaplnilo stovkami nevinných obětí vězení a kamenolomy, zapálilo hranice, na nichž byli upalováni lidé, kteří mysleli jinak, než jak si přála vládnoucí moc. Na rozkaz Práva vznikla policie a četnictvo, které stíhaly jinak myslící, či jenom nepohodlné lidi, a špehování a udávání bližních bylo považováno za ctnost. Nevinní lidé často trpěli v době, kdy skuteční zločinci chodili po svobodě a falešné Právo je chránilo. Soudy, které byly v dobách, kdy jim vládla Spravedlnost, jasné a věcné, a které měly za úkol zjistit pravdu a potom vyhlásit spravedlivý rozsudek, se teď staly parodií této činnosti.Procesy vyhrával ten, kdo stál blíže k moci nebo kdo měl čím podplatit soudce. A i když si Blázen už nějakou dobu myslel, že je bezpečný, a svět, v němž žije - je podmaněný, přece si ještě jednou musel uvědomit, že tomu tak vůbec není.

Právo bylo povoláno k tomu, aby sloužilo moci, a ne obyčejnému člověku, ale Spravedlnost tomu nechtěla pasivně přihlížet. A i když se na začátku vzniklé situaci podřídila, po určité době se zděsila a začala bojovat o sebe samu. Nechtěla zaštítit činnost inkvizice ani kruté a nespravedlivé rozsudky. Nechtěla mít nic společného s parodií na procesy, při nichž byly jejím jménem vyhlašovány rozsudky smrti nebo doživotní práce. Hlasitě protestovala proti mučení a psychickému týrání, jímž se z člověka dobývalo přiznání. Protesty Spravedlnosti nepřinesly okamžitý úspěch a stávalo se, že se i ona ocitla za mřížemi. Tehdy nastávala období úplného bezpráví a nespravedlivé rozsudky zaznívaly jeden za druhým. Všichni však Spravedlnost potřebovali, dokonce i Císař a Papež, a proto nebylo možné, aby byla v zajetí příliš dlouho. Když se dostala na svobodu, znovu hlasitě protestovala proti nespravedlivému zneužívání a vykonávání Práva.

Díky ní Blázen porozuměl, že Spravedlnost je pro všechny jen jedna, že nepohlíží jinak na prostého člověka a jinak na vládce. Pochopil, že Právo vytvářejí lidé, kteří jsou u moci, a vytvářejí ho tak, aby pro ně bylo pohodlné. Pochopil, že Spravedlnost je jen jedna a nedělá výjimky, protože je slepá a nezištná. Uvědomil si, že musí  Spravedlnosti pomoci v boji za její správné ideály, ale znovu se bál. Bylo mu také líto, že dovolil krutému Právu, aby stíhalo Velekněžku a Mága, protože cítil, že právě oni byli v boji o Spravedlnost jeho spojenci. Nemohl se zbavit lítosti nad tím, že nepodpořil Císařovnu, když se snažila zachovat staré právo z doby, kdy ještě vládla, ani  nad tím, že nevyužil poznání, které mu ve své době, a dokonce i později, nabízela Spravedlnost. I přes četné zkušenosti, kterých po cestě dosáhl, a jež započala po rozvalení jeho jeskyně během katastrofy, a přes poznání, které na této cestě nashromáždil, zůstal Bláznem. Znovu nevěděl, co má dělat, a neměl se na koho obrátit, aby získal podporu a radu. Vnitřní svět mu nepřinášel odpověď na otázky a problémy, které ho drásaly. Blázen si vzpomněl na Mága a jeho znalosti o člověku, o lidské psychice a silách, které spí v hloubi duše. Cítil, že právě tam se nacházejí odpovědi na všechny otázky, které ho zajímají, ale bez Mága nevěděl, jak se má k těmto skrytým pramenům dostat. Intuitivně ale cítil, že je musí najít, a proto se znovu vydal na cestu. Tentokrát byl bohatší o cenné zkušenosti, nebyl tak ustrašený a ztracený jako na počátku. Pořád byl stejně sám, ale byla to jeho volba, protože pochopil, že takovou cestu může zvládnout jenom o samotě. Symbolem této cesty se stal Poustevník, který hledá světlo poznání o člověku.