Milovat

23.09.2022

Žiješ, jak miluješ.

"Žít" může nenápadně ovládnout přirozené "milovat".

Pak je to, jak miluješ, jen pouhým odrazem tvého žití.

   V té hlubině je pravda a pravdou je, že voda je mělká tak, jak je hluboká. Mnoho lidí ještě vidí odraz své bytosti na hladině jako chtěný projev vnějšího světa - toho, co se od nich očekává. A svůj strach krmí dál.

"...stovky zámků a tisíce let, či okamžik měla ta vypolstrovaná místnost chráněná jakémukoliv dění vně i zevnitř naplněná dusným, vydýchaným vzduchem všech zatížení.

Formulace myšlenky je "zaklínadlo"...šeptám ...

Stovky let nebo okamžik trval čas naplněný slovy bez hloubky pochopení.

"...Poddávám to. Už nebojuji. Děj se vůle Boží...."

Vzdala jsem se. Myšlenek a v nich jejich lpění.

A v tichosti se zaposlouchala jen do tlukotu vlastního Srdce.

Mnoha pokusy o odemknutí zničený zámek u dveří s velkým rezavým klíčem náhle povolil. Fyzicky nebylo třeba se ho dotknout.

V tom je to tajemství, kouzlo, magie...?

Sen je přání, je první, je základní čistou myšlenkou. Formulace této První myšlenky je "zaklínadlo"...  Pouštět se v nekončící myšlenkový proces produkující další smyšlenky, to je kobka, ono vězení, do kterého se dobrovolně zamykáme. A ještě přiložíme fyzickou sílu - tvožení do hmoty... Zaklejeme se do tmy.

Je odemčeno. Dveře se doširoka otvírají. Panty, na kterých jsou zavěšeny, vrzají jako kolovrátek slova zbytečných a umírajících pa-smyšlenek, které už nikdo neposlouchá. Do božského ticha.

Je otevřeno. Dokořán. Vdechuji čistou krásu, světlo, svobodu.

Slyším volání. Cítím na vlastní kůži chvění vzduchu, které rozproudilo křídla orla osvobozeného ve mně.

Otáčím se zpět jen proto, ať dveře od minulosti dobře uzavřu.

Buch... Je uzavřeno. Amen.

Zvedám hlavu a se širokým úsměvem Blázna roztahuji ruce měnící se v perutě a letím.

Hlasitě zpívám v krajině nového světa, mého vlastního života.