Neptun

NEPTUN

Klam a osvícení

Tak nech naše jásající slunce v srdci být

Ať naše oči uvidí

Ať se naše láska osvobodí

Zlatý pták, jenž je v něm uvězněn

Klam naší bolesti a hříchu

******

Klíčový vliv

+                                     -

Osvětluje                              Klame

Zvyšuje citlivost                    Oslabuje

Inspiruje                              Mate

        Utěšuje                             Podkopává

Člověk nemusí být ani příliš upřímný sám k sobě, aby připustil, že všichni občas něco špatně pochopíme nebo se necháme někým či něčím oklamat. V té době si bohužel neuvědomujeme, a proto můžeme udělat anebo říci něco, co naše nepochopení o stupeň nebo dva prohloubí – často ve falešné snaze vyhnout se něčemu, o čem mylně předpokládáme, že nám škodí. Trochu se nad tím zamysleme a uvědomíme si, že existuje mnoho takových nedorozumění, jež se postupně hromadí v rozměrný mrak sebeklamu. Takový mrak se neustále vznáší nad každým z nás. A co je horší, tyto individuální mraky postupně splývají do jednoho obrovského, jenž ovlivňuje celé lidstvo a zatemňuje pochopení jak jednotlivců, tak kolektivní. Důležitým jevem týkajícím se tohoto mraku je, že lidé z něj těží pochybný prospěch, trpí kvůli němu, anebo obojí. Historickým příkladem tohoto jevu je otrokářství, klamná představa, že je správné zacházet s jistou lidskou bytostí jako s tažným zvířetem za účelem získat prospěch a úlevu od svého vlastního břemene. Mnoho politiků, pokud ne všichni, by mohlo sloužit jako příklad takového masového sebeklamu, protože vždy znovu naletíme jejich slibům, oni nás podrazí, a později nám znovu podkuřují.

"Politik je obvykle tak silný, jak jsou lidé slabí."

Avšak existuje jeden zákeřnější a dalekosáhlejší sebeklam, který je obsažen téměř ve všech falešných představách: "iluze velkého oddělení", která nutí lidi věřit, že všichni a všechno není vzájemně propojeno. Tato velká iluze sahá od globálních záležitostí, jako je válka, jež vzniká kvůli nedostatku mezinárodní spolupráce a porozumění, až po osobní úroveň, kde si ještě stále neuvědomujeme, jak dokonale a absolutně jsou naše pocity, myšlenky a životy vzájemně spojeny, a to ani nemluvím o našich tělech, a tudíž o našem zdraví. Ale konečně se tento mrak, tato velká iluze, začíná rozptylovat, s úsvitem Věku Vodnáře.

Když mluvíme o teorii mraků, ať osobních či kolektivních, musíme vzít v úvahu také téma reinkarnace. Faktem je, že na světě je více těch lidí, kteří zakládají svou víru na reinkarnaci, než těch, kdo v ní nevěří. Mnohem více lidí než dříve věří v nějakou formu reinkarnace. Neptun vládne reinkarnaci předně proto, že je spojen se vším, co nemá jasný anebo pevný tvar (jako mrak nebo voda), a protože neuznává žádné hranice mezi jednou a druhou věcí anebo mezi jedním a jiným časem. Neptun tvrdí, že všechno je Jedno a všechno je vzájemně propojeno. A z toho plyne, že osoba, jíž jsem teď, je nějak spojena s tím, co tady bylo přede mnou. V části věnované Plutu, to všechno vysvětluji vědečtějším způsobem, ale Neptun sám je téměř antivědecký, protože se opírá hlavně o pocity a intuici, a spíše o metaforu než o jasnou definici. Pocit, že "jsme tady už byli", je tak běžný, že se o něm ani nebudu zmiňovat, ale já osobně věřím, že je lepší považovat takzvané minulé životy za metaforu něčeho, co se stalo dříve a co nás tudíž ovlivňuje. Takže váš "mrak" může mít dlouhou historii, a může být proto nesmírně složitý. Může být také tajemný a obrovský.

Na osobní úrovni můžete tento mrak – negativní projev Neptunu – prožívat nekonečným počtem způsobů, například: zamilujete se do někoho, jen abyste později zjistili, že se jednalo o pouhý chtíč nebo iluzi u jednoho či obou z vás; hledáte vzrušení anebo výhody způsobem, který může nakonec podkopat vaše postavení – například zneužíváním alkoholu, drog a tak podobně, vyhýbáte se něčemu, co má negativní vedlejší význam, takže nikdy neprožijete pozitivní rozměr, který je v tom obsažen – například se v ničem neangažujete ze strachu z neúspěchu, a proto nakonec skončíte sami anebo bez něčeho, co potřebujete.

Rozmanitost takových okouzlení a odporů je nekonečná stejně jako pestrost jejich následků. Ale jejich nejdůležitějším rysem je, že všechny pramení z nějaké dřívější zkušenosti a nějakým způsobem v nás probouzejí falešný dojem, jenž roste a roste jako pomlouvačné řeči. Z tohoto důvodu je Neptun považován za "karmickou planetu" - protože představuje minulé události, které jsou příčinou všech těchto mylných představ, fascinací a averzí, a v jejich důsledku také různých závislostí a fobií.

Pozitivním projevem Neptunu může být cokoli, co rozptýlí tato mračna, pronikne pod roušku iluzí a zároveň poskytne útěchu, poučení nebo rozptýlení. Pravděpodobně nejúspěšnějším prostředkem tohoto průniku je soucit.

Byl to soucit, který dovedl až do konce boj proti hrůzám otroctví a přesvědčil veřejnost o jeho špatnosti. Pragmatičtější pozorovatel by velký podíl na zrušení otroctví připsal vlivu změn ve světovém obchodování a rovnováze sil. Do určité míry je to pravda, ale nevysvětluje to krutost a vytrvalost majitelů a obchodníků s otroky, jimž tento obchod stále připadá výhodný. Tyto materiální faktory jsou projevem neptunského efektu, podle něhož dobro celku závisí na částech celku a naopak. Nicméně jakýkoli druh diskriminace, rasové či jiné, je klamem nebo produktem klamu – a bohužel přetrvává.

Také na úrovni osobního života je utrpení způsobené nějakým klamem, zmírněno soucite anebo vhodným zacházením. Tragickým a bohužel velmi běžným příkladem je dítě, které nedostává potřebnou lásku, péči a pozornost, protože jeho rodiče či učitelé byli podobně postiženi. Klam nebo mrak, který se zde vznáší, brání tomu, aby bylo dítě vnímáno takové, jaké je – jako zranitelná a velmi citlivá bytost. Až když takové dítě nakonec potká někoho, kdo je natolik soucitný, že pochopí jeho situaci a poskytne mu pomoc, nastartuje se léčebný proces. Ale to se bohužel často stává až v jeho dospělosti – anebo se to nestane vůbec, a tak se tragédie opakuje v průběhu lidských životů a celé historie.

Snad ještě důležitějším klíčovým slovem Neptunu je citlivost. Citlivost je průvodcem jak soucitu, tak utrpení. A citlivost sama podléhá klamu. Pokud citlivost, jež je elementárním znakem lidskosti, není uznána, může se soustředit sama na sebe a stát se přecitlivělostí, která zase může přejít v pocit slabosti.

Taková slabost je pak mylně chápána jako pocit, který je třeba potlačit anebo z něhož je třeba uniknout. Kromě úniku do fantazie se za tímto účelem využívají neptunské látky, jako je alkohol a podobně, ale i jídlo, které nás jakoby naplňuje slastí, také bolest utišující prášky, neboť to vše snižuje naši citlivost na úkor fyzického a psychického zdraví. Povzbuzující prostředky působí opačně, protože stimulují smysly, stírají hranice mezi "reálným" a "nereálným" anebo "otevírají brány vnímání". Jiné drogy zase povzbuzují tělo a nervový systém, dodávají více energie tím, že "přečerpávají naše energetické zásoby", což je dočasný úvěr, který bude třeba vyrovnat dříve, než se z něj stane nesplatitelný dluh. Ale protože iluze zůstává iluzí, tyto drogy nám dávají jen pouhý dojem úlevy, osvícení anebo sebedůvěry. Nechci tím říct, že malé dávky nemohou být prospěšné, potíž je v tom, že mohou vytvořit závislost. Velmi málo lidí je schopno dát si skleničku, cigaretu či dávku něčeho jiného pouze tehdy, když ji opravdu potřebují, anebo pro příležitostné potěšení. Problematika "drog" je rozsáhlá a sociální problémy, které "drogy" způsobují, jsou nesmírné; neptunským faktem nicméně je, že lidská bytost má – anebo chce mít – přístup k dalším sférám vnímání a existence. Avšak naše takzvaná civilizovaná společnost nic takového oficiálně neuznává, a tak se přirozená touha hledat spojení s těmito sférami přesouvá do podsvětí, mimo zákon, a lidem se nedostává jiného poučení než čistě technického anebo vyloženě hloupého, ani nemluvě o tom propagandistickém. A tak není překvapivé, že se Neptun (v podobě "drog") stává pro mnohé lidi pouze prostředkem úniku místo osvícení a že největší a nejhustší neptunské mraky jsou tvořeny iluzemi ohledně "drog". Sklon setřít hranice naší reality pomocí drog, alkoholu, pochutinami anebo únikem do vnitřního světa je běžný a je dokladem naší neznalosti významu citlivosti v našich životech. Stíráme dokonce rozdíly mezi drogami a jinými látkami – a mezi tou či onou drogou. Je totiž velký rozdíl mezi v přírodě se vyskytujícími drogami (droga - všechny byliny jsou takto pojmenovány) a těmi, které jsou vyrobeny synteticky (ty často nazýváme léky!). Ty první se v přírodě objevily z nějakého důvodu – lékařského, praktického anebo duchovního – a příroda do nich vložila nebiochemické prostředky, jež uvádějí do rovnováhy látky s psychoaktivními vlastnostmi. Ty druhé však mají velmi pochybné cíle a nevítané vedlejší účinky.

Další věc, která prostupuje naší kulturou jako droga, je reklama, protože živí naše iluze, a tudíž podporuje a mění (směňuje) naše falešné představy – zejména ty, které se týkají nás, mužů a žen, jako sexuálních bytostí. Neptun se zkrátka pro svou univerzálnost týká doslova všeho.

To všechno nám vnucuje otázku, co vlastně citlivost je a jak Neptun symbolizuje něco přirozeného a dobrého. Aby se dalo odpovědět na tuto otázku, musíme vstoupit do další sféry Neptunovi říše, a tou je mysticismus.

Mysticismus, mystika se týká neviditelných, jemných a duchovních aspektů bytí a hlavní myšlenkou většiny mystických učení je, že na počátku jsme byli čistě duchovními bytostmi bez jakékoli materiální formy, nebo že jsme nebyli (zcela) z této Země. Takže z mystického, nikoli vědeckého hlediska je příběh o stvoření vyprávěn slovy mýtu – což jeden školák výstižně popsal jako "něco, co je pravda zevnitř, pokud ne zvenku".

Většina mýtu o stvoření obsahuje nějaký druh pádu, tedy ztráty spojení s naší původní a čistě duchovní identitou.

Také je napsáno, že v určitých obdobích přichází z duchovní říše posel, aby nás učil anebo nám připomněl náš duchovní původ (např. Kristus). Učení nám po neptunsku poskytují poučení, inspiraci a útěchu, ale v důsledku naší hříšnosti jsou jejich interpretace také zmatené a klamné.

V zásadě Kristus říkal a říká, že jsme všichni jedno a že jsme všichni Boží děti. Z hlediska mystiky nebo kvantové teorie se tím říká, že jsme všichni aspekty anebo stvořeními ze stejného energetického zdroje – Slunce. Jsme všichni doslova "hvězdným prachem", tvořeným sluneční hmotou, stejně jako všechno ostatní v slunečním systému. Jinými slovy, lidská bytost je vnímána jako přijímač/vysílač, jenž byl původně naladěn na centrální zdroj lásky, síly a inteligence (Slunce), a každá lidská bytost má jedinečný způsob, jak to vyjádřit.

Ale zět k Neptunu a jeho citlivosti – lidská bytost je ztělesněná citlivost, ale je to již velmi dlouho, co jsme klesli z tohoto stavu uvědomění. Je třeba zdůraznit, že takový pád byl pravděpodobně nevyhnutelným důsledkem přechodu z duchovního stavu do fyzického – nebo z energie do hmoty, z vlny v částici. V jádru je tedy cílem každého neptunského vlivu, který prožíváme, přivést nás zpět do tohoto stavu duchovního uvědomění, že jsme všichni jedno a že jsme zde, na materiální úrovni, z nějakého duchovního důvodu. Avšak existuje obrovské množství možných projevů této skutečnosti. Na jedné straně je tu někdo nějak závislý, který narušuje hranice své vlastní osobnosti v hluboce nevědomé snaze zbavit se svého pocitu oddělení, zatímco se zároveň snaží uniknout a nakonec zničit právě tu citlivost, jež je dokladem jeho "spojení" se vším a se všemi, čímž stále hlouběji upadá do protispolečenského chování. To je důvod, proč začíná být stále jasnější, že závislým se musí poskytnout duchovní rehabilitace, jestliže se vůbec mají vyléčit. Neptunský vliv je může buď srazit ještě níž po šikmé ploše, anebo je může zavést na nějakou cestu uzdravení – a objevování.

Na druhém okraji neptunského spektra máme člověka, který vědomě hledá a následuje nějaký duchovní smysl bytí a zabývá se rozjímáním a studiem a praktikováním duchovních cest – což znamená rozplývání hranic mezi vlastním já a vším ostatním. Co se těchto lidí týče, neptunský vliv je zanese mnohem dál na jejich relativně přímé cestě anebo jim ukáže, jakým způsobem jim ještě pořád trochu uniká podstata věcí, přestože – anebo právě protože – se mohou sami považovat za duchovně probuzené. Takové "upadnutí v nemilost" se nakonec přihodí každému, kdo hlásá, že slouží vyššímu celku, zatímco ve skutečnosti slouží pouze sám sobě. Neptun má jednoznačně pokořující anebo ponižující účinek, ať je vaše cesta či postavení v životě jakékoli. Ve skutečnosti čím duchovně uvědomělejším anebo výše postaveným se člověk stane, tím horší pro něj je, když zbloudí - "Hnijící lilie smrdí mnohem hůře než plevel" (Shakesperae).

Obecně řečeno, nejčastěji na nás Neptun působí tak, že nejdřív oklame naše smysly a pocity anebo zapůsobí na naše vyšší smysly. Pak zmírní naše pocity vůči nám samým a ostatním, anebo zlepší citlivost, a tudíž i její projev.

NEPTUN

Moře tajemství

Střetávání se s iluzemi, jež nejdřív způsobily, že se duše ztratila a pořád se ještě může ztrati. Absolutní osvobození, jež vás stále volá. "Ztracený ráj", který chcete znovu nabýt.

Moře tajemství.

Když se podíváme na dosavadní příběh v globálním kontextu, s trochou představivosti si začneme uvědomovat, že mezi různými projevy a přednesy Jupiteru, Měsíce, Saturnu a Uranu se vynořuje obrovské množství problémů a rozdílů. Například jupiterská cesta může být jednou skupinou lidí přijata za systém zákonů a víry, který však ohrožuje měsíční pocit bezpečí a zvyky jiné skupiny. S tak odlišnou saturnskou skutečností a zvyklostmi pak tyto skupiny mez sebou postaví zeď. Časem se tento model opakuje u jiných skupin kdekoli na světě, až máme spousty skupin, jež si vůbec nerozumějí, což může dát podnět k válce a bojům, nemluvě o životním postavení "bohatých a chudých", což všechno nakonec ohrožuje stabilitu celé planety. K této nestabilitě můžeme přičíst uranské revolty určitých skupin ve prospěch nějakých "vizionářů" anebo jiných skupin v důsledku toho, že se cítí uvězněny ve svých vlastních saturnských systémech.

Dosavadní příběh je příběhem lidstva a jako jedinci se z něj nemůžeme jen tak snadno vyloučit, ani se nemůžeme zcela zbavit dezinformací, jež jsou jeho plodem. To je "negativní" stránka neptunského moře tajemství (anebo spíše moře mlhy) – jemuž se říká velká iluze. Nazývá se tak proto, že my všichni jsme do té či oné míry nakaženi nějakou podobně zmatenou verzí právě probíhajících událostí, kterou zplodil někdo jiný. Většinou to tak je, když slepý slepého vede.

Jestliže prodléváte výlučně v měsíční říši rasové a rodinné jistoty anebo v království saturnské konvečnosti a vládního systému, pak velkou iluzi vlastně nevnímáte – protože žijete přímo v ní!

Avšak pokud jste se již vznesli ve své uranské raketě, vidíte celou scénu stále jasněji. Ačkoli uranský boj za svobodu obvykle začíná jako cosi zcela sobeckého, či nevědomého, nakonec tato touha po pravdě a osvobození pomůže odhalit onu velkou iluzi anebo rozptýlit moře mlhy tak, aby jeden lid, jímž jsme, mohl být opět vnímám ve své pravé, původní podobě.

Při hledání a plavbě po neptunském moři tajemství budeme zmítáni sem a tam příbojem politické a náboženské či jiné podobné propagandy na jedné straně a nově nastupujícím přílivem ryze duchovní, léčivé a tvůrčí inspirace na straně druhé. Po mnoha životech anebo "dnech na moři" nakonec "přeplujeme", rozloučíme se s velkou iluzí a navrátíme se do "nebe, jež je naším domovem" (Wordsworth). Kromě toho existuje ještě jeden rozměr naší cesty, jemuž se nelze vyhnout, a tím je....

PLUTO

Náš osud.