Raděj vrabec v hrsti?

01.07.2022

Dnes jsem viděla a zažila zázraky, které se dějí každým okamžikem, jsou takzvaně neviditelné. Viděla jsem na vlastní oči a prožila transformaci v zrcadlové podobě rozvíjejícího se motýla z kukly - říká se tomu proměna dokonalá ("Jak to jen můžeme říct?"). Motýl si ještě rovná křídla a přesto už létá z květu na květ, hladový, lačný po svém životě motýla, saje nektar a tolik si to užívá!

Mou pozornost upoutává další nový obraz: Mladý vrabec s úlovkem - s kobylkou pomalu větší než on - prolítl a přisedl blízko mne. Doslova umlátil 7 centimetrovou zelenou kobylku o kámen a s chutí se pustil do jídla beze strachu, že úlovek sním já. Vše jsem vnímala v absolutním klidu (bezmyšlenkovém) vnitřního pozorovatele a fotit jsem mohla až po hostině, kdy už zbyly jen křídla z kobylky, a když se vrabec odkráčel, nebo dobrá, odhopsal po vydatném obědě napít a osvěžit do koupátka v naší zahradě.

Jo, a druhé křídlo z kobylky jsem viděla pochodovat pryč, zabavili ho mravenci, a než jsem došla s foťákem bylo v podzemí jejich příbytku.

Co tím chci říct?

Symbolika v těchto "běžných" a často neviditelných okamžicích nese (nejen pro mne) hluboký význam. Dovolíte si odhadnout, o čem jsou?

Více se určitě dočtete v knize Konec spasitelů.