Setkání

21.07.2022

Ocitla se u mne a pohladila po vlasech.

Její dotek byl tak lehký, že jsem ho cítila jako jemné fouknutí vánku, ve kterém jasně vnímáte teplo jarního slunce, i když je léto a parný den, míchající se s omamnou vůní bezu chebdí.

Světlo jejích očí mě v jeden okamžik oslepilo a ohlušilo - a současně, v tu chvíli - mé vnější smysly nabyly nový rozměr, staly se jiné. Poprvé v životě jsem si plně uvědomila vnitřní sílu v pravém smyslu. Z mých úst nevyšel hlásek, ale i tak jsem věděla, že mluvím:

"Kde se tady bereš?"...

"Jsem tu všude, kdy to jen jde", zasmála se hladce jako pramen vody. V jemném víření jasných tónů jsem ji spatřila více jasněji. V neustávajícím hlaholu barevných světel bublající vody, ve kterých ji zřím, promlouvá:

"Představím ti příběh šesti Dechů, seznámím tě s nimi, i když některé z nich dobře znáš. Promluv o nich ve vašem světě, lidé tolik zapomínají. Teď už pojď, je pravý čas."

Její ruka v duhové podobě mě překvapivě pevně uchopí za rameno a přenáší nás nad krajinou. Pohled na zemi pod námi se rychle mění, ten pohled znám přestože je proměnlivý, ale nevím odkud a vzpomínám, kde jsem ho někdy dříve spatřila.

Vše se proměňuje v živoucí plynoucí prolínající se vlnění, a vlnění je strom i kámen, voda i oheň, země nebo vzduch, zvíře i člověk, vše má novou, proměněnou a jinou "tvář" - a vše je v souhře.

Najednou mi to dochází!

"Viděla jsem to!", vykřiknu uvnitř sebe. "Při rozjímání u vody nebo s veverkou a v lese...! V tu chvíli jsem spatřila jednu jedinou a konkrétní "vlnu" někoho nebo něčeho. Můj rozum víc nedovolil?"

Přemítám dál.

"Nebo jsem já sama přikazovala vidět jen půlku - nebo i méně - jen z důvodů rozumného rozdělení vlastní přirozenosti, normálnosti? Ale to je přeci to samé... Jsem rozumná bytosti..?" Usměji se.  

Ví, o čem přemýšlím. Laskavě se usmívá. Vnímám její slova:

"A víš, že to jde v mnohem širším rozhledu pohledu... jak to jinak lidsky nazvat? Třeba takto: Stoupej v klidu a v harmonii se svým tělem. Kořeny jsi prozkoumala před časem ve společnosti Tukana. Více nalezneš ve světě Dechu a v povídání si s Šesti Dechy. Už jsme tady."

Přistáváme. Necítím hmotné pocity. Necítím přitažlivost, nedočkavost, netrpělivost, zvědavost, hlad, žízeň, spěch, nic takového...ani jiného. Je to jiné, velmi volné, svobodné. Cítím přirozený pohyb harmonie. Ale to ještě netuším, co přijde. Nebo tuším? Jsme na místě.

Dech vnímám z Šesti stran.