Třeba taková vůně...

06.02.2022

Všechno "to", co vnímáme vnějšími smysly (např. vůni) je ve výsledku "jen" plytká informace části naší mysli. Často jen proto, že neznáme její schopnosti (které se ale nevědomě nějak utváří bez vašeho přičinění), a jsou velmi obsáhlé s nedozírnými možnostmi, jsou však zatlačené a potlačované mnoho a mnoho let. Zapomenuté a zasunuté tím, co a jak a podle čeho zrovna žijeme nebo žít chceme; naše vědomá mysl najde vždy a naučeně a co nejrychleji vědomou příčinu, nebo chcete-li "rozpoznaný objekt", který objektivně například voní (chtění je silné) - tedy to, co už někdy ta "odpovědná část mysli" viděla, slyšela, cítila, a vyšle informaci - myšlenku, že je to právě to, nebo ono... Většina lidí to právě takto přijme. Jako automat. Druzí to mohou vnímat jinak. Například vůně/smrad "pekla" může druhému vonět/nevonět jako udírna nebo uzené maso... A tak dál... Nebo zcela jinak. Naše mysl je naprosto jedinečná a neprozkoumaná. A pokud nějak, pak velmi málo a okrajově. Vjemy, které zpracováváme, jsou zvykem na způsob zpracování - a tím je, že je necháme urychleně a často automaticky posoudit rozumem. A ten najde to, co nejvíc vyhovuje jemu a druhým.

Jde to jinak.