Vše se vším souvisí

Začnu poněkud nezvykle a neromanticky: impregnací na boty.
Víte, jak vědecky komplikovaný je proces vzniku impregnace na obuv? Budete-li se zajímat, postačí vám jeden dobrý zdroj k tématu, a možná vám mnohé dojde. Dozvíte se, že "nano" jsou všude. Hlavně bez toho, aby se vědělo, jak "nano" ve svém dopadu působí a co způsobuje. Jen se tuší. Špatné tušení je skryto, prohrává nad podtrženými plusy efektivity. Ejhle! Takže se nezná výsledek, natož východisko z dopadu.
Ale to jsme my, "geniální" lidé zapomenutí v inteligenci.
Hurá do spotřeb! Naplňují přece naše tužby o ulehčení...
Žijeme ve stoletích vytváření potřebných spotřebních tovarů, návyků na ně, pokračujíce do závislosti na zlo-zvyku v jejich výkony a délku spotřeby.
Spotřebu cpeme do všech úrovní, děje se ve fyzickém, duševním a duchovním světě. Nevěříte? Pak jen chvíli zastavte a pozorujte. Bez připomínek vašeho rozumného. Tiše jako pěna.
Zamysleme se, použijme klíč: Co je naší skutečnou potřebou? Co z ní vychází - vzniká?
Příklad o věci: Obyčejná papírová kniha a její "dopad konce" versus tablet - napájený a napojený přijímač a vysílač až k satelitům...
Co všechno obsahuje "dopad tabletu"? A když jdeme cestou zrodu a vývoje k jednoduché likvidaci: Jak voní kouř z knihy? Jak smrdí pálící se tablet? Nebo toaleťák z tabletu? Možná jo, ale zase tu věrně nakukuje poločas rozpadu...
Dalším příkladem, zdánlivě vzdáleným, je rohlík (houska).
Není vůbec těžké ho vyrobit. Ale!
Lehčí ho je přeci koupit! Naříkáte, že nemáte čas dělat se s rohlíkem?
Jen drobné zamyšlení: Kolik času včetně cesty do marketu strávíte nakupováním? Jedete autem? Bezva, nezapomeňte, že to obsahuje taky návštěvu čerpací stanice (podíl). Kolik? Dvě hodiny? Tři? Hodina denně? Jak si ceníte svůj čas?
Kam to ty naše mlýny domlely? Kdo je nechal mlít bez dohlédnutí? Kam se poděla lidská energie tvořivosti - láskyplný dotek/ruce a s nimi zmizelé "vůně domova" a zcela jinak vonícího a chutnajícího rohlíku?
Jakou energetickou "hodnotu" stroje vtisknou do housky včetně šupin - okem neviditelný odpad ze strojů zapečený v rohlíku? Kdo míchá v cizí kuchyni všechny přísady? Neznáte, nevíte... Pak je možné vše. Také to, že jíte housku, která vám ji sice připomíná tvarem, vůní, hmatem, ale také to, že možná housku nejíte, když ji řádně ochutnáte.
Dalším zamyšlením by mohlo být jedno lidské mimino a jeden dospělý člověk. Co všechno okolo nich "je nesmírně nutné" k jejich zdárnému vývoji?! Kde všude a v čem nahrazujeme lidskost - dotek lidských rukou?
Vše je přeci vedoucí k ulehčení?
Vede pouze ke komfortnímu (nadbytečnému) pohodlí, které vede k lenosti jedince. Kruté? Nebo naopak, zdá se vám, že máte více času? A k čemu využíváte "ušetřený" čas?
Zamysleme se vážně poločasem dopadu-rozpadu-rozkladu toho všeho, co "důmyslným zjednodušováním" života bez znalosti dopadu způsobujeme nejen sami sobě, ale celé společnosti, Zemi, Vesmíru.
Jak mnohé z toho je zbytečné a uměle vykonstruované.
Třeba i takové myšlenky plynoucí ne z potřeb, ale pod vlivem spotřeb.
Spotřební myšlení a jejich produkty - smyšlenky, proudí z člověka ihned z hlavy ven, jsou vždy před tělem, nejsou schopny zrání, a je nemožné je zachytit.
Dnešní svět je toho praktickou ukázkou. Je rychlý a rychlejší, je doslova "nano-technologicky" zběsilý.
A to není sen, že vše utíká mezi prsty velmi rychle.
Když je mysl zanedbávána leností v návaznosti se spotřebou, stává se zanesenou a je stlačována - logicky a zákonitě jsou minimalizovány (potlačena do nevědomí) její určité a důležité součásti.
Neděje se tak z důvodů "mozkové kapacity", jak nás učili a učí, ale ze záměrného potlačování jistých center mysli, a lidé to dovolili, protože uvěřili cizím více, než sobě samotným.
Je to snadnější? Šetří se čas? Opravdu?
Člověk podléhá. Pak se stává například příliš lítostivý, nebo naopak, připomíná svou studeností stroj. Nebo vnímá několik realit.
Nebo ztrácí chuť a zapomíná, jak skutečně chutná čerstvé ovoce, které si sám může vlastníma rukama sklidit...a mnohé další.
Velmi často je také zvrácená nebo utichající chuť žít - díky čemu?
Nestíháme běžet se spotřebou? Nedosáhneme na ni?
Současný stav lidské mysli poukazuje na dlouho probíhající výzkum nanotechnologií a jejich praktické začlenění do lidského myšlení.
Umělé do živoucího. Něco je hodně špatně...
Zcela zákonitě se zjevují konce/výsledky spotřeby: dopad, odpad a zanešení. Kam s tím? Vypustit do éteru? Mimochodem, víte, co skutečně éter je? Co vlastně zanášíme? A je záměrem právě ono zanešení spotřebou, díky které - zdá se - skomírá normální vyváženost, "selský" rozum, vrozená moudrost a vůbec, vše lidské?
Mnoho z nás si všímá, že se dějí věci naprosto nelogické až neslučitelné z lidským životem.
Za tím pevně stojí spotřeba a odpad ze spotřeb.
Spotřeba je záměrem. Za záměrem někdo stojí. Věřte nebo ne.
A je mír spotřebou? Nebo je mír lidskou potřebou?
Co když pár jedinců míru zneužívá pro spotřebu? Je mír také jen dalším a pouhým nástrojem pro výrobu veledůležitých spotřeb s krátkou trvanlivostí?
Že mír tedy nemůže existovat bez spotřeby?
Často nyní přemýšlím, jak vyspělou civilizací skutečně jsme.
No,...poněkud váhám s odpovědí.
Vyspěle se tato civilizace jen tváří. Hraje si na ni.
Vyspělá civilizace nezneužívá moci a síly k útlaku, ani k vyvíjení tlaku. Vždy hledá smír.
Co je smír?
Smír je výsledek plynoucí z východisek.
Je dohodou všech zúčastněných, kde nikdo nechybí, není vydělen.
Je usmířením. Je schůdnou cestou.
Normální lidé chtějí mír a přesto někdo stále rozhoduje za ně všechny, že je třeba bojovat, aby byl mír...
Jaký protiklad! Zvykli jsme spotřebním nesmyslům?
Věřím stále, že ne, že mnohým je z toho všeho hodně špatně nejen od žaludku, a promyslí-li logicky svým moudrým selským rozumem na předešlé tři roky mobilizačních příprav...pak nejen tuší.
Co dělat? Jak s tím naložit?
Odpověď je jednoduchá.
Ale, co si myslíte vy?
Co tím chci říct?
Čím vším obklopujeme. Jak pohlcujeme a zanášíme z pohodlnosti vyvolané "dostatkem" spotřebního zboží všeho druhu naši vlastní mysl.
Je zřejmě nevyhnutelné dojít k pramenu zdroje, a tím dojít k odhalení nenápadně-nápadně vsunovaných složitostí technologií (dochází k akceleraci), a dál k tomu, jak jsou nepřirozeně přebytečné. Že jednostranně víc a více zaměstnávají naše (zatím) lidské mozky, a že je mnohem jednodušší je (mozky) v tomto stavu zneužívat. Díky nalezení pramenu zdroje uvidět a pocítit jak ničíme stav Země za pomocí výmluv na ekologii, zdraví, mír...pohodlí.
Že to končí. Chvála Bohu.
Ne, nejde o to vrátit se do pravěku, jde o proměnu myšlení.
Jednou - a to se již děje - se vše navrátí (zákon přitažlivosti) zpět k nám, jsme zdroji, příčinou - na naše hlavy, do našich těl.
A tak jsem vzala sádlo a boty ošetřila jako vždy.
Dodatek: Může se to jevit jako mé široké rozmáchnutí, ale vše tady popsané má jednoho jediného jmenovatele.