Vše se vším souvisí

Začnu poněkud nezvykle a neromanticky: impregnací na boty.
Víte, jak vědecky komplikovaný je proces vzniku impregnace na obuv? Budete-li se zajímat, postačí vám jeden dobrý zdroj k tématu a mnohé vám dojde. Dozvíte se, že "nano" je všude. Hlavně bez toho, aby se vědělo, jak "nano" ve svém dopadu působí a co způsobuje. Jen se tuší. Špatné tušení je skryto, prohrává nad podtrženými plusy efektivity. 

Ejhle! Takže se nezná výsledek, natož východisko z dopadu.
Ale to jsme my, "geniální" lidé zapomenutí v inteligenci.

Hurá do spotřeb! Naplňují přece naše tužby o ulehčení...
Žijeme ve stoletích vytváření potřebných spotřebních tovarů, návyků na ně, pokračujíce do závislosti na zlo-zvyku v jejich výkony a délku spotřeby.
Spotřebu cpeme do všech úrovní, děje se ve fyzickém, duševním a duchovním světě. Nevěříte? Pak jen chvíli zastavte a pozorujte. Bez připomínek vašeho rozumného. Pozorujte tiše jako pěna.

Zamysleme se, použijme klíčovou otázku: 

"Co je naší skutečnou potřebou a co z ní vychází - vzniká?"
Příklad věc: Papírová kniha a její "odpad-dopad" versus tablet - napájený a napojený přijímač a vysílač až k satelitům...

Co všechno obsahuje "dopad tabletu"? A když jdeme cestou zrodu a vývoje k jednoduché likvidaci: Jak voní kouř z knihy? Jak smrdí pálící se tablet? Nebo lze z tabletu vyčarovat toaleák? 

Poločas rozpadu/rozkladu...

Dalším příkladem, zdánlivě vzdáleným, je rohlík (houska).
Není vůbec těžké ho vyrobit. Ale!
Lehčí ho je přeci koupit! Naříkáte, že nemáte čas dělat se s rohlíkem?
Jen drobné zamyšlení: Kolik času včetně cesty do marketu strávíte nakupováním? 

Jedete autem? :D 

Bezva, nezapomeňte, že to občas obsahuje například návštěvu čerpací stanice. Kolik? Dvě hodiny? Tři? Hodina denně? Jak si ceníte svůj čas?
Kam to ty naše mlýny domlely?

Jakou energetickou "hodnotu" vtisknou ruce člověka do výrobku a jakou stroje? 

Kdo v cizí kuchyni míchá (alchymie) všechny přísady? Víte, nevíte... 

Pak je možné, že housku jíte. Připomíná se tvarem, vůní, hmatem, ale může se stát, když ji řádně ochutnáte, že se vaše chuť  změní.

Dalším zamyšlením by mohlo být jedno lidské mimino a jeden dospělý člověk. Co všechno okolo nich "je nesmírně nutné" k jejich zdárnému vývoji?! Kde všude a v čem nahrazujeme lidskost - dotek lidských rukou?

Vše je přeci vedoucí k ulehčení?

Vede pouze ke komfortnímu (nadbytečnému) pohodlí, které vede k lenosti jedince. Kruté? Nebo naopak, zdá se vám, že máte více času? A k čemu využíváte "ušetřený" čas?
Zamysleme se vážně poločasem dopadu-rozpadu-rozkladu všeho, co "důmyslným zjednodušováním" života bez znalosti dopadu způsobujeme nejen sami sobě, ale celé společnosti, Zemi, Vesmíru a dalším pokolením.
Jak mnohé z toho je zbytečné a uměle vykonstruované. Pro spotřebu. 

Ne pro lidi.

Myšlenky plynoucí ne z potřeb, ale pod vlivem spotřeb. I to je odpad spotřební společnosti.
Spotřební myšlení a jejich produkty - smyšlenky proudící z člověka spotřebního z hlavy ven, jsou vždy před spotřebitelem, nutí ho hnát se vpřed, nejsou schopny zrání, je nemožné je zachytit.
Dnešní svět je toho praktickou ukázkou. Je rychlý a rychlejší, je doslova "nano-technologicky" zběsilý.
A to není sen, že vše utíká mezi prsty velmi rychle.

Když je mysl zanedbávána a navázána se spotřebou, stává se velmi zanesenou. 

Je stlačována - logicky a zákonitě jsou minimalizovány a potlačeny do nevědomí důležité součásti.
Neděje se tak z důvodů "mozkové kapacity" jak by se mohlo zdát, to je iluze, ale ze záměrného potlačování jistých center mysli, protože spotřebitelé uvěřili cizím více, než sobě samotným.
Je to snadnější? Šetří se čas? Opravdu?

Člověk snadno lákadlům podléhá. Pak se stává například příliš lítostivý, či jinak přecitlivělý (alergie) nebo naopak - připomíná svou studeností stroj. 

Ztrácí chuť a zapomíná, jak skutečně chutná čerstvé ovoce, které si sám může vlastníma rukama sklidit...a mnohé další.
Velmi často je také zvrácená nebo utichající chuť  opravdově žít - díky čemu?
Nestíháme běžet se spotřebou? 

Současný stav lidské mysli je jako dlouho probíhající výzkum nanotechnologií a jejich praktické začlenění do lidského myšlení.

Umělé do živoucího. Chutná vám houska?

Zcela zákonitě se zjevují konce/výsledky spotřeby: dopad, odpad a zanešení. Kam s tím? Vypustit do éteru? Mimochodem, víte, co skutečně éter je? Co vlastně zanášíme? A je záměrem právě ono zanešení spotřebou, které naleznete i v prachobyčejné housce? 

Kde zanáší se vše lidské?

Mnoho z nás si všímá, že se dějí věci naprosto nelogické až neslučitelné z lidským životem.
Za tím pevně stojí spotřeba a spotřební odpad.
Spotřeba je záměrem. Ze záměrem tečou peníze. A za tím vždy stojí chtivý v touze zachovat si zdroj vedoucí k moci. Věřte nebo ne.
A je mír spotřebou? Nebo je mír lidskou potřebou?

Je mír také jen dalším a pouhým nástrojem/továrnou pro výrobu veledůležitých spotřeb/jistot s krátkou trvanlivostí?

Že mír tedy nemůže existovat bez spotřeby?

Často nyní přemýšlím jak vyspělou civilizací ve skutečnosti jsme.
Vyspěle se tato civilizace jen tváří. Hraje si na ni.
Vyspělá civilizace nezneužívá moci a síly k útlaku jiných. 
Smír je výsledkem a dohodou, která plyne ze schopnosti dorozumění a pochopení východisek všech jednajících...
Je dohodou všech zúčastněných, kde nikdo nechybí a není vydělen.
Je usmířením. Je schůdnou cestou.
Normální lidé chtějí mír a přesto někdo stále rozhoduje za ně všechny, že je třeba bojovat, aby byl mír... 

Pojem mír se stal dojmem a spotřebním artiklem.
Uvykli jsme spotřebním nesmyslům?

Věřím stále, že mnohým strojová houska nechutná. 
Co tím chci říct?

Jak z pohodlnosti pohlcujeme a zanášíme sebe a vše kolem. 

Je zřejmě nevyhnutelné dojít k pramenu zdroje a dojít k odhalení nenápadně-nápadně vsunovaných složitostí technologií a dál k tomu, jak jsou nepřirozeně přebytečné. Že jednostranně víc a více zaměstnávají naše (zatím) lidské mozky, a že je mnohem jednodušší mozky v tomto spotřebním stavu zneužívat. 

Ne, nejde o to vrátit se do pravěku, jde pouze o proměnu myšlení.
Jednou - a to se již děje - se vše navrátí (zákon přitažlivosti) zpět k nám, jsme zdroji, příčinou - na naše hlavy, do našich těl.

A tak jsem vzala domácí sádlo a boty ošetřila jako vždy.