Pocítím-li žízeň, žádám o zdroj a naleznu Pramen. Dávno jsem přestala hledat sklenici s trochou vody, kterou někdo podá. Pochopila jsem tehdy, že s naplněnou sklenicí nutně přijímáme něčí tvrzení o tom, že nabízená sklenice je "čistá" a současně přijímáme někoho přesvědčení, že voda v ní je "neškodná"...

Úvodem...

...chci z celého srdce poděkovat. Za zájem, registrace, dary, díky kterým se může vše mnohem rychleji rozhýbat v mém psaní a vydání knih.

Když jsem se rozhodla vydat tyto knihy, vycházející z mnoha deníků překypujících záznamy, poznámkami, výklady a výsledky z praxe mnoha let, uvědomila jsem si, že vše způsobila v jistý okamžik zvláštní směs pochybností, inspirace a vzrušení. Jiskra zažehla touhu, aby byla má vnitřní vášeň konečně propuštěna a uskutečněna.

Měla jsem zábrany. Obávala jsem se rozruchu v již rozbouřených vodách náboženství, různých filozofií a vědeckého myšlení.

Vzala jsem klíč, strčila jej do zámku, otočila klíčem vpravo, vypustila jako první obavy a vyšla svobodně ven.

Co ještě je za tím? Ve skutečnosti mám jen velmi malou kontrolu nad zapisovaným materiálem, který mnou protéká jako průplavem. Takže díky knihám si dovolím přesunout část "viny" nebo "zásluh", že jsem je strkala do šuplíku a jen toužila po tom, že se to někdy stane, a třeba to někdy udělám - že přestanu psát jen pro klienty a do oblíbené zásuvky. Pochopila jsem v ten zvláštní okamžik, že to, co jsem dostala darem, se zastavilo v bodě touhy a snažení. A že ta doba už trvá dlouho a že právě teď skončila. Že "příště a později" nenastane. Že nastal pravý a jedinečný čas, abych se právě nyní podělila o mnohé osobní pocity a zkušenosti s vámi, čtenáři, protože vám důvěřuji. A tak se řídím tímto instinktem. Jsem k vám takto blíž, tak jako vy se jistě cítíte - nebo cítit budete - blíže mně.

Ještě dřív než budou knihy publikovány se můžete registrovat Registrace Dary , a být tak u vzniku, studovat a číst už nyní, a k tomu využívat výhod členství:

- odborné vedení při práci se sny v terapiích i v běžném životě

- širší výukový program v rámci výkladu snů a hlubinné psychologie; využití v psychoanalýze

- sdílení se členy

- odborné konzultace

- nové příspěvky a odborné články, besedy a semináře on-line.

Každý den jsou přidávány nové texty jak v Lexikonu, tak v průvodci snů - Představ si svůj sen. Třetí kniha je autobiografie - stále ještě vybírám název - ať je vám příjemným zpestřením, inspirací a poznáním, co všechno lze a může ve vašem životě projít změnou k lepšímu a šťastnějšímu...

Radka Ardenae

Přirozenost, sny a červi. Co symbolizují červi ve snech, zdánlivě nesouvisející s daným tématem?

Úvodem drobná úvaha:  

     Slunce. Zavírám oči a nastavuji Slunci tvář. Užívám hřejivých paprsků - chvění, vibraci tepla a světla - je cítit, hladí a vytváří na mém obličeji spontánní úsměv a vnitřní pocit blaženosti. Přijímáte přirozenost, která je jak ve Slunci, tak ve mně nebo ve vás?
Úvaha pokračuje...
Vytváříme přirozenost a jednoduchost nebo duchovní nemohoucnost či naopak schizofrenické rozštěpení pomocí vědeckého zmatení, ze kterého vede jediná cesta (z)bloudění? Je nutná tato "krvavě bolavá cesta" (krev-duše, "duše krvácí"; bolest-tělo)? Prodlužuje se život, žití nebo spíše jen životnost trpení (se)? Přibývá těch, co pozbývají smysl života ve snaze o to - jak přežívat - nebo - jak přijít o život, když "být" jim už nestačí?

Původní Duch se snad ztrácí kdesi v dýmech z ohňů nezkrocených vášní a tužeb, a z nich tvořící se kouřové clony zahalují Ducha celou řadou masek v mundúrech ze lživých iluzí, které ale může stvořit jedině člověk - otrok i otrokář sobě sám. Snad proto, že se cítí být nad Ducha povýšen vlastní "hmotností" ho tento druh pokušení nutí, aby chtěl Ducha uměle-nepřirozeně tlačit k zemi?

Kdo však koho tlačí? Duch Je. A je věčný.

Duch je přirozenost, a v Jeho přirozenosti je vznášet se a plynout nebo vát nespoután, nemýlím se...?

Když je člověkem a jeho vysilujícími pokusy duch lapán ve snaze jej omezit, lapit a přizpůsobit ho vlastním potřebám (zdeformovat nebo zneužívat), pak trpí přirozeně člověk. Když je lidmi spoutáván Duch, v bolestech je zase jen lidstvo, ne Duch.

Duch netrpí...je absolutně svobodný...tudíž neuvěznitelný.

Vznikají z lidí "chodící obtěžkaní", a přitom jsou to jen  smyšlenky "ztěžklého vnitřního ducha" (nebo žádného), které nosí na svých bedrech a ty je k zemi stláčí. Díky nim živoří lidé  v "růžovo-černých" myšlenkách o tom, jak to asi bude, aniž by vzali na vědomí, že žádná budoucnost v "bude" není, je pouhým odhadem nějakého nejistého vývoje, a pravdou v této chvíli být  zcela přirozeně nemůže; je to jen iluzorní obraz nějaké možné scény. Samozřejmě, je zde předpoklad a myšlenka, které mohou řídit vývoj - třeba k budoucnosti. Je však zdánlivě původní myšlenka myšlenkou vlastní? Nebo zas a znovu uvěří tolikrát opakovaným slovům z jiných, a to třeba takovým, že člověk na své vlastní Já zapomněl, a to vycházející z cizích myšlenek samozřejmě seje a tak vlastně i tvrdí, a to ve všech úrovních, že on, člověk, vlastně slabý duchem je, a nemohoucí, tudíž ani nemůže dovolit mít pravou víru v sebe. Člověk sklízí co zasel. Vzdání se vlastní moci je moc nemít - člověk přijímá nemoc v podobě vlastní neschopnosti a nemohoucnosti - přijetí přesvědčení, že nezbytnost něčeho zvenčí pro jeho zdraví, štěstí, spokojenost a přežití je stále větší a nutná. S dalším prachem o přesvědčeních a nutných závislostech přijímá dál a živí rostoucí úzkostné touhy a sílu věřit v jiné - tak i tím ty jiné posiluje - leč sám skomírá ve vlastní nevíře. Svým smyslům nerozumí a rozum je odpojen. Vlastní moc jedince je zneužita něčím cizím a jiným s jeho zcela vědomým svolením (zdánlivě nevědomým!). Jedno je jisté. Vším vede každému vlastní cesta. Jaká cesta je, a co, nebo koho, na ní potkává a prožívá, je na jedinci.

"Jsem Jsme Jsme Jsem".

S tímto tématem se pojí sny, ve kterých se objevují červi:

Když se lidem zdá o červech vylézajících z jejich těl (nebo kolem nich), což se v současnosti hodně, opravdu hodně lidem zdá, je to projev nějakého....pokračování již brzy (pracuji na tom, děkuji za pochopení)

Á propós, před pár lety přišel sen:

Zdál se 14. 4. 2018:

"Před třetí ráno mne vzbudil sen o "starém" světadílu - ženě, kterou "mladý" agresivní a arogantní muž - nový světadíl, chtěl přinutit k bezmezné poslušnosti.

Viděla jsem zeměkouli jakoby shora z vesmíru, jak se točí, taky její souřadnice, světadíly. Svět se přibližoval stále blíž, rozeznávala jsem už i jednotlivé země a moře v oceánech... Zamířeno bylo na Evropu, kterou jsem vnímala jako ženu. Připoutal ji na operační i pitevní lůžko jiný světadíl, kterého cílem bylo umrtvit její sílu. V tu chvíli byla Evropa velmi slabá - jako unavená a bez zájmu o život, mrštit s ní na lůžko nebylo těžké. Stály tam ještě snad jako stráž nebo asistenti dva (nejsem si jistá, zda vyjadřovaly státy nebo zbylé světadíly). Mladší a dravý se snažil aplikovat jí do žil jed, aby se zdála mrtvá, ale ne zcela, jen umrtvená ale zbavena jakékoli moci (což na první pohled nemělo být vidět) - a v tomto stavu ji znásilnit. V domnělé bez-mocnosti ne-mohou-cnosti jí "implantoval" i nějaká vylepšení, aby v "bez-vědomí" vypadala velmi zachovale a schopně, aby ji lidé viděli jako krásnou, zdravou a silnou. Modeloval jí za živa v její bolestné bez-moci "novou" tvář a prsa. Náhle se probudila díky nějaké staré a mocné síle ducha v ní, probrala se z nemohoucnosti a bezmoci. Použila svou znovunalezenou mocnou a pradávnou sílu pro vlastní ochranu a osvobození sebe ve svobodu. Ne pro boj a mstu. Pouta na operačně-pitevním stole se roztrhla. Právě ta pouta byla první ránou agresorovi, mrštily ho přes jeho tvář. Ona k poraněnému skálopevným krokem přistoupí a říká: "Tak sis myslel, že jsi mne spoutal, dostal, zadupal, zničil! Teď víš, že je to nemožné!", a s hlavou hrdě vztyčenou odchází. On padá na kolena, krev mu teče po tvářích, je zdrcený a nemohoucí před touto silou, která se rozpoutala díky ní i díky jeho chování, ale překvapivě i s jistou dávkou respektu i obav, a jen na hledí, neschopen cokoli udělat. Tak mocná je její síla. Náhle je malinký. A jako malý vzteklý skřet zadupe a z posledních sil jeho neutěšené ego potichu drmolí, plivajíc kolem sebe sliny: "A budeš jiná..., já to chci..."

Ona se na něj jen ohlédne, ale už vidí jak se zavrtá do země...na druhou stranu. Tam, kam patří."

Sny jsou otevřenou knihou... Podrobný rozbor brzy připojím.