2. Archetyp Mága

05.04.2022

"Dávej pozor, ať nezůstaneš černokněžníkovým učněm."

Člověk na své pouti poznával vše, co bylo kolem něj: prostředí, ve kterém musí žít, pravidla, jimž se musí podřídit, věci, které je možné využít a mít z toho vlastní prospěch. To, co před ním bylo skryto, přestávalo být tajemstvím. Poutník začal chápat, čím jsou mocné živly, které ho tak děsily. Snažil se využít je ve svůj prospěch. Těšilo ho, že ho oheň, který ho děsil nebo spaloval, dává teplo, hřeje ho a dovolí mu nachystat si chutná jídla. Voda, která doposud zaplavovala jeho příbytky, teď zúrodňuje pole, která vydávají pokrm, jež už nemusí dobývat s nasazením života. Vítr, který přinášel vichry a uragány, pohání větrné mlýny, a ty melou obilí na chleba.      Země, která se třásla pod nohama a zasypávala provizorní bydliště v jeskyni, začala rodit potravu, krmit domácí zvířata a taky už bylo možné na ní postavit dům. Tam se mohl ukrýt před nebezpečím. Díky tomu se země stala symbolem majetku a bohatství.

Člověk začal také zkoumat sebe sama, což mu dovolilo, aby poznával tajemství své duše. Pochopil, že největší síla se nachází právě v ní. Pochopil největší zákon své duše, který pravil, že duše je věčná, nezničitelná, že jsou v ní skryty neohraničené poklady možností a sil. Poprvé pochopil, kolik toho může udělat a jak neomezené jsou jeho možnosti. Byl na to pyšný. Začal si myslet, že je mocný, že je vládcem světa, že je mág. Zdálo se mu, že je mu vše dovoleno a jediné bariéry, které před ním stojí, jsou ty, které si vytvoří sám.

Velmi rychle zapomněl, jaký byl Blázen, když se vydával na cestu, jak se bál, jak nic nevěděl, jak neměl zkušenosti, jak nerozuměl zákonům, které vládnou světu kolem něj. Získal sotva základy poznání. Ale díky tomu pocítil sebedůvěru a sílu skrytou ve svém nitru. Prohlásil se pánem světa a všeho stvoření. Začal si stavět větší a krásnější domy, zahaloval své tělo do čím dál dražších šatů, zdobit se šperky. Zkoušel využít svého poznání, které skrýval před ostatními lidmi. Dělal to proto, aby z něj měl skutečný materiální zisk. Láskyplný Bůh se slitoval nad svým nejbezbrannějším tvorem a dal mu poznání, aby se mohl chránit a bránit. Ten se ho však ihned snažil zmaterializovat, nazval ho magií a požadoval od svých bratrů úplatu za to, že ho má a umí ho v životě použít.    

Tak se tedy objevil "Mág - Vědec". Odhaloval přírodní pravidla, zákon příčiny a následku, zásadu "jak nahoře, tak dole". Pozoroval nebe a lidi, a protože uměl vyvozovat závěry, hromadil zkušenosti. Věděl, kdy je třeba sít zrno, aby se dobře urodilo na polích, kdy stoupne řeka, aby zaplavila vysychající pole. Kdy se vydat na lov a naplnit spižírny, a jak má chovat domácí zvířata. Věděl, kde je třeba hledat dobré dřevo a kov, a jak je přetvářet v nástroje ke stavbě, k polním pracím nebo ve zbraně, jež měly zvýšit pocit bezpečí. Dobře rozuměl lidskému jednání a obavám a obojí uměl hmotně využít. Ve svém kmeni byl nejmocnější a nejbohatší, ale zaplatil za to ohromnou cenu, kterou nebylo možné materiálně vyčíslit. Byla to cena samoty, kontaktu s tajemstvím, tíhy zodpovědnosti a neustálé nutnosti výběru, který v sobě musel provést: zda-li se má obrátit k dobru, nebo ke zlu, které jeho duši zaplňují rovným dílem. Právě tímto výběrem se magie rozdělila na bílou a černou.

Tajemství nejsou už tajemstvími pro všechny, pro Mágy se stávají zasvěcením a pro ostatní odstrašující neznámou, ale díky péči mágů ne tak nebezpečnou, jak tomu bylo dřív. Lidé se rádi podřizují jeho péči Mága, bezvýhradně mu věří a jsou přesvědčeni o jeho moudrosti. Je velmi příjemné, když můžeme odpovědnost za své činy přenést na někoho jiného. On ji na sebe uměl vzít. Vyrovnával v sobě i ve světě síly čtyř živlů. Byl opatrný. Dobře pozoroval svět kolem sebe a celý kosmos. To, do jaké míry se mu povedlo rovnováhy dosáhnout a rovnováhu zachovat, záviselo na volbě, kterou provedl ve svém nitru. A také na tom, zda si v srdci zachoval pokoru.

Svět už je zkrocený, ale není ještě tak bezpečný, a Bůh se na to z nebe dívá tak, jako my se díváme na děti, které si hrají na písku. Když lidské jednání překračuje Božské zákony, volává Bůh lidi k pořádku. Mág je dostatečně inteligentní, aby si uvědomoval, že nemá vliv na všechno a že jeho poznání, i když se neustále rozšiřuje, nikdy nezahrne celek. Pomalu v něm klíčí myšlenka, že existuje někdo, kdo vládne zemi, a možná vládne i vesmíru, někdo, na kom záleží víc než na něm. Zkouší k němu směřovat své prosby a prosby lidí svého kmene. Schopněji či méně schopně vytváří to, v co věří. Vytváří na Zemi nebo hledá na nebi podobu bytosti mocnější, než je sám - podobu Boha. Dospívá k závěru, že lidé potřebují odborného prostředníka s touto mocnou bytostí. Někoho, kdo se bude zabývat výhradně tímto kontaktem. Tato bytost bude vyčleněna z kmene a bude nazvána Velekněžkou.