11. Archetyp Kola osudu

05.04.2022

"Toč se, vřetýnko, vij se, vij!"

Poustevník se tak přiblížil Bohu, že se s ním naučil rozmlouvat bez prostřednictví Papeže a dokonce bez i prostřednictví Velekněžky. V bezprostředním kontaktu mohl lépe pochopit Jeho božskou přirozenost a mohl naslouchat Božím radám, které mu ukazovaly, co má v životě dělat a kam má jít. Věděl už také, že Bůh není krutý, ani lhostejný k lidskému utrpení. Pochopil, že nechce, aby byl člověk nešťastný, a že naopak touží, aby se lidé naučili spolu žít v souladu a v harmonii s vnějším světem. Začal se zabývat učením, která hlásali poslové Boha na zemi: Ježíš, Buddha, Mohamed. Systematicky poznával pravdy, které obsahovala jednotlivá náboženství z jednotlivých částí světa - počínaje hinduismem a judaismem přes křesťanství a buddhismus až k íslámu.              V každém z nich po hlubším studiu nacházel totéž - doporučení a instrukce, jak má člověk žít, aby dosáhl spokojenosti v životě pozemském a spásy po smrti. Každé hlásalo tatáž pravidla - žít v souladu s jinými lidmi, pochopit jiné, žít v poctivosti a zdrženlivosti v uspokojování svých choutek, a vedlo ho na cestu duchovního rozvoje. Žádné náboženství ho nenabádalo k agresi, nenávisti a zlu.

Proto Poustevník nechápal, jak vznikly náboženské války, ani to, že se ve jménu téhož Boha, i když byl nazýván jiným jménem, lidé vrhali do bojů: Bůh přece přikázal, aby každý život byl v úctě, ale jeho vyznavači bez rozdílu náboženství vraždili a znásilňovali s Jeho jménem na rtech a tvrdili, že to dělají k Jeho chvále. Chtěl, aby se lidé měli vzájemně v úctě, a oni pořádali křížové výpravy, přál si, aby na zemi vládla láska, a místo ní šířili dobyvatelé své náboženství mečem. Pod záminkou šíření své víry se každý vládce pokoušel dobýt pro sebe co největší moc.

Poustevník, který nashromáždil ohromné poznání člověka, motivů jeho jednání a duchovních slabostí, se na to mohl dívat s odstupem, i když ne beze strachu. Věděl už, že člověk je jednou nahoře a jednou dole, že lidský osud je proměnlivý a že ne vždycky závisí na člověku. Snažil se vysvětlit svým bližním zákon příčiny a následku. Řekl jim, že není činu, který by byl nepozorován. Pokoušel se vysvětlit tyto zákony jiným a sám chápal pravidla, podle nichž působily. Věděl, že Bůh, který povolal člověka k životu, mu dal svobodnou vůli, ale v důsledku toho mu také dal zodpovědnost za vlastní činy a skutky.

Papež děsil vyznavače oficiálního náboženství pekelným ohněm a věčným zatracením. Poustevník dospěl hlouběji - k pravidlům, podle nichž se točí Kolo Osudu - Kolo Štěstí. Věděl, že Bůh je Láskyplný, a dal člověku k dosažení spasení více šancí. Bůh si uvědomoval, že tvoří nedokonalou bytost, která má teprve na zemi dosáhnout vrcholu svých duchovních možností prostřednictvím vlastního rozvoje, ale i prostřednictvím rozvoje sociálního. Poustevník chtěl lidem umožnit toto poznání a informaci o tom, že každý z nás má poslání, které musí vyplnit, a dokud je nevyplní, nemůže z této země definitivně odejít. Kolo Osudu ho novým otočením přinutí k návratu, aby mohl dokončit poslání, k jehož naplnění byl povolán.

Tak se Poustevník dostal k prastarým vědám, které hlásaly, že lidská existence je podmíněna činy z minulých vtělení - inkarnace v novém životě závisela na tom, jak jsme žili a co jsme dělali v životě předešlém. Kolo Osudu v sobě skrývá daleko starší pojem Kola Sansáry, neustále se otáčejícího kruhu života a smrti, které nemusí nic změnit. Dokonce může přinést horší život, než byl ten minulý, nebo může vynést člověka k čím dál vyššímu společenskému a duchovnímu rozvoji, pokud byly jeho činy v daném vtělení ušlechtilé a duchovní pohnutky čisté a práce vedla k vytvoření dobré karmy a splnění úkolu, který dostal. Bůh chtěl lidem prostřednictvím Poustevníka říci, že jenom život v souladu se sebou samým, práce na svém charakteru, ale i smíření se s tím, co je v životě nevyhnutelné, přinese člověku vnitřní klid a radost ze života.

Kolo Osudu symbolizuje předurčení, osud, jaký člověka čeká, který však není dán jednou provždy a na člověku nezávisle, neboť Bůh mu dal nejdříve svobodnou vůli a teprve potom zodpovědnost. Z toho vyplývá, že pokud si člověk v minulém životě nahromadil špatnou karmu, může si ji teď "odpracovat" tím, že pracuje se svými chybami a charakterovými vadami, a že se rozvíjí duchovně a touží po poznání sebe sama a poznání přirozených zákonů, které vládnou světu, a Božských záměrů, jež se ho týkají. Prožít život ve stagnaci, nevyužívat potenciálu, který Kolo Osudu člověku přináší, a zastávat názor "Jakého jsi mě stvořil, takového mě máš" je zárukou toho, že se podruhé narodíme opět na zemi, ale tentokrát v daleko horších podmínkách. Je to stejné jako v přírodě, kde slabí nebo příliš sebejistí jedinci degenerují nebo umírají. Pokud ale na sobě člověk pracuje, zdokonaluje svůj charakter v souladu se sebou a s okolním světem naplňuje své poslání, může dosáhnout spásy, či se narodit na vyšší úrovni, která mu dovolí další rozvoj. Symbolem práce na sobě, symbolem zdokonalení charakteru a přijetí plné zodpovědnosti za svůj osud a své poslání je Síla.