16. Archetyp Ďábla

05.04.2022

"A neuveď nás v pokušení." (Otčenáš)

Nikdo z nás, kdo žijeme na Zemi, není od pokušení osvobozen. Setkává se s ním úplně každý - člověk na vysokém stupni duchovního rozvoje stejně jako ten, který ani jedinkrát nepomyslel na to, že by na tuto cestu, jež vede k osvícení, vstoupil. Tato pokušení se od sebe výrazně liší. Každý z nás má svého Ďábla, který zná dokonale naše slabosti a charakterové "vady", a přesně podle nich bude vybírat pokušení. To znamená, že bude pokoušet jinak a úplně něčím jiným prostého člověka - bude ho přemlouvat k závisti a žárlivosti, k pomlouvání bližních, jimž se v životě lépe daří, - než bohatého podnikatele, před nímž rozprostře vize podvodů a defraudací, které mu přinesou značný finanční růst. Jinak bude provokovat mladou dívku či chlapce, bude využívat jejich mladické lehkomyslnosti a bude je okouzlovat narkotickými vidinami nebo realizací lásky v sexualitě, a jinak zralé lidi, které bude popouzet, aby se bouřili proti závazkům k rodině a odpovědnosti za svá rozhodnutí.                Tato rozhodnutí jsou měřítkem naší zralosti, odpovědnosti za vlastní rozhodnutí a volby, a úrovně sebeuvědomění, protože pokud vím, co je pro mě pokušením, mohu s tím uvědoměle bojovat, ale pokud to nevím, je tento boj jednoduše nemožný.

Ďábel kromě pokušení podstrkuje člověku racionalizaci neboli zdánlivě logické vysvětlení důvodů a nalezení příčin, kvůli nimž má pokušení podlehnout: jiní to také dělají, přece se nic nestane, však jsem si chvilku rozkoše zasloužil, trocha luxusu mi taky patří, dnes si odpustím, raději zapomenu atd. Člověk podlehl pokušení: byl nevěrný partnerovi, hrál ruletu, ukradl peníze, zfalšoval dokumenty, sáhl po alkoholu, či jiných drogách - a nic se nestalo. Ďábel dbal o to, aby tomu tak bylo, protože mu nezáleží na jednotlivé zkušenosti, kterou i právo posuzuje shovívavěji, ale chce, aby se člověku v hříchu zalíbilo, aby bez něj nemohl žít, protože teprve potom mu bude bezvýhradně náležet. Za nepotrestaným prvním krokem následuje druhý, třetí a další. Člověk se nepozorovaně propadá čím dál níže, zapadá do bahna, z něhož už sám nemůže vybřednout. Potřebuje k tomu pomoc profesionála, člověka, který stojí na cestě duchovního rozvoje výše.

Týká se však pokušení i lidí, kteří touží po osvícení? Samozřejmě, jsou ohroženi ještě více. Člověk, který se duchovně rozvíjí, je pro Ďábla vyloženě chutným soustem, jenom stupnice a rozsah pokušení, která se před ním objevují, jsou rozdílné. Vyplývá to z jiné úrovně poznání, z většího sebeuvědomění a jiných možností lidí, kteří pracují na svém duchovním rozvoji. Tady už jednoduché fígle nestačí, Ďábel musí slibovat ovládnutí lidských duší, možnost vytvářet vlastní osud, odhalení tajemství černé magie, úplnou svobodu a existenci mimo veškerá omezení. Daleko větší možnosti, než jaké člověk má, přinesou i daleko větší škody, jestliže pokušení podlehne. Zlo, které uskuteční, bývá ve svých důsledcích často neodvratné a on sám se už nikdy nemůže vrátit na cestu duchovního rozvoje. K tomu se odsoudí sám. Bůh je totiž milosrdný ke zbloudilým a lehce odpouští chyby, které vznikly z nevědomosti, pokud se hříšník upřímně kaje, ale nemůže odpustit člověku, který podléhá pokušení vědomě, a hřeší, protože si je jistý, že mu úroveň jeho duchovního rozvoje dovoluje, aby dělal vše, co mu přijde na mysl.

Člověk, který chce být osvícený, bere na sebe velkou zodpovědnost za vše, na co myslí, o čem mluví a co  dělá. Musí si uvědomovat, že bude ohrožen daleko rafinovanějšími pokušeními než kdokoliv jiný, protože mu duchovní rozvoj dal pro boj s pokušením lepší zbraně. Ví, že zodpovídá za své volby a svá rozhodnutí, ale také si uvědomuje, že pokud na něj přijdou chvíle pochybností a slabostí, může ze svého nitra povolat Sílu a čerpat z ní podporu, a když to bude málo, může mu pomoci Bůh, se kterým se může spojit a přijmout pomoc a oporu. Díky tomu se může vrátit do stavu Mírnosti a pokušení odolávat.

Je třeba dodat, že se nikdo nestal osvíceným, aniž by se naučil s pokušením bojovat. Tato etapa nikoho neminula, protože je nutnou součástí duchovního rozvoje každého člověka, který na tuto cestu vstoupil. Žádná jiná zkušenost nedá tolik vnitřní síly jako tento proces, pokud ovšem končí vítězstvím. Schopnost bojovat s pokušením a překonávat je umožní, abychom na ně později pohlíželi shovívavě. V této době se už Ďábel zbytečně vysiluje tím, že rozkládá před člověkem, který je na cestě k osvícení, různorodé vize spokojeného života, jehož dosáhne, jakmile podlehne pokušení. Jejich překonání přineslo radost a jistotu, že člověk jde správným směrem. A vůbec nejde o to, aby byl svatý, žil v celibátě a zřekl se všech životních radostí, ale přesně naopak - jde o to, aby se radoval z každé chvíle, abychom se radovali z každé maličkosti, a to díky tomu, že víme, že za to nebudeme muset platit krutým zavržením nebo vytvořením špatné karmy. Život je krásný i bez toho, že podlehneme pokušení, a člověk se může realizovat jenom tehdy, pokud nemá na svědomí zlé skutky.

Jestliže chceme pokračovat na cestě duchovního rozvoje a s úspěchem jít čím dál výš, musíme se pustit do boje se svým Ďáblem. I když nevyhrajeme napoprvé, už samo rozhodnutí nás posune výš a dá nám větší možnosti. Když se tedy celkově osvobodíme od pokušení, máme možnost hlubšího kontaktu s vlastní duší a s Bohem. Budeme obklopeni Jeho láskou a budeme na sobě moci pracovat k neustále plnějšímu a dokonalejšímu rozvoji. Symbolem tohoto rozvoje je Věž.