18. Archetyp Hvězdy

05.04.2022

"Byl bych dost dobrý, kdybych jenom chtěl být otevřeně sám sebou." (C. Rogers)

Když člověk posbíral zkušenosti, které mu osud přinesl na cestě vnitřního rozvoje, když se naučil bojovat s pokušením a nepodléhat mu, když se obohatil moudrostí a poznáním, které vyplývalo z hloubi srdce a bylo podporováno Božím milosrdenstvím, mohl se na sebe a na své nitro podívat úplně jinak. Už od nejstarších dob byly nejdůležitějšími a nejtěžšími problémy, se kterými se stýkal, jeho vlastní pocity a emoce. Způsobovaly mu velikánské množství těžkostí a starostí zejména tehdy, když je nemohl ovládat, ale i tehdy, když se je pokoušel kontrolovat a potlačovat.

Když si totiž lidé uvědomili, že něco cítí nebo prožívají, a dali svým emocionálním stavům jména, snažili se je okamžitě rozdělit na dvě rozdílné skupiny, na pocity dobré a špatné. Znovu zapomněli, že na zemi neexistuje nic v krystalicky čisté podobě, a proto pocity nemohou být ani dobré, ani zlé. Pocity prostě existovaly a důsledky, které se sebou nesly, záležely na tom, jak k nim člověk přistupoval a jak si s nimi uměl poradit. Nejčastěji dělaly pocity problémy proto, že s nimi člověk neuměl navázat kontakt. Bylo obtížné, aby přesně určil, zda to co cítí, je úlek, obava, či strach, nebo zda emoce, která jej ovládá, je láska, vášeň, anebo dokonce chtíč.                  Neuměl rozmlouvat sám se sebou, se svou duší, se svým nitrem. Byl sám sobě hádankou. Občas se mu zdálo, že už na všechno přišel, že odhalil motivy, které řídily jeho pocity a emoce, ale stačila malá bezvýznamná událost, aby celá jeho koncepce vzala za své a on se opět ponořil do chaosu svých prožitků. Po čase začal užívat osobitých pojmů pro tyto těžko vymezitelné duševní stavy. Když mu bylo špatně a sám sobě nerozuměl, říkal, že má splín, prožívá depresi nebo že utrpěl psychický šok. Ve své podstatě všechny tyto stavy vyplývaly z problematického navazování kontaktu s vlastními emocemi a ze souborů, které byly vyvolávány neodpovídajícím rozdělením pocitů na dobré a špatné.

Jak se mohl člověk cítit dobře, když prožíval hněv? Už v raném dětství mu říkali, že není hezké, když se hněvá, a proto zlost, hned když ji pocítil, tlumil. Tak se to naučil, protože mu řekli, že tento pocit charakterizuje zlé lidi.      V rámci takových příkladů by bylo možné vyvolat většinu pocitů, které člověk prožívá.

Výchova, jíž v dětství procházíme, a to, co od nás okolí čeká, v nás velmi úspěšně zabíjí nenucené prožívání všeho, co v dané cítíme, a není důležité, zda je to zlost nebo radost. Tlačí nás do povinných zvyklostí a od dětství zahrnuje stereotypy: "opravdový muž nepláče", "ženy jsou slabé bytosti", "je lepší, když neukážeš, co cítíš, protože jinak toho druzí využijí".  Ale co má dělat silná žena, která nesedí bezradně v koutě zalitá slzami a o věci, které jsou pro ni důležité, bojuje? Jak má žít vnímavý muž, kterému se tlačí slzy do očí, když prožívá vlastní nebo cizí příkoří?

Když člověk tlumí své pocity, zabíjí NEJJEMNĚJŠÍ ČÁST SVÉ PSYCHIKY - SPONTÁNNÍ A PŘIROZENÉ DÍTĚ, které je v každém z nás. TAK SE RODÍ STRACH A OBAVY A MY PŘESTÁVÁME BÝT SEBOU, UMÍRÁ V NÁS RADOST ZE ŽIVOTA, SCHOPNOST VNÍMAT KRÁSU V MALIČKOSTECH A RADOST Z DROBNOSTÍ. PROJEVUJE SE VELMI MYLNÝ DOJEM, ŽE POKUD USPOKOJÍM NÁROKY SVÝCH BLIŽNÍCH A SPLNÍM TO, CO ODE MNE OČEKÁVÁ OKOLÍ, BUDU KONEČNĚ ŠŤASTEN. ČLOVĚK tolik TOUŽÍ PO TOM, ABY USPOKOJIL OSTATNÍ, ŽE PŘESTÁVÁ USPOKOJOVAT SVÉ VLASTNÍ POTŘEBY A NEVIDÍ, ŽE TO NENÍ SPRÁVNÁ CESTA.

Jenom bytost, která prošla cestou duchovního rozvoje, a podívala se na svůj život z výšky Věže, umí najít zlatý střed - zapomínanou schopnost žít v souladu nejen s ostatními, ale i se sebou samým. Když se vrací zpět do vnějšího světa, dostává průvodce - Hvězdu, která mu bude ukazovat, jak navazovat kontakt s vlastními pocity, jak nalézt vnitřní dítě a dovolit mu existovat skrze vlastní přirozené sebevyjádření.

K čemu je člověku, který se nachází na cestě k osvícení, potřebné, aby porozuměl sobě a svým pocitům? Odpověď je jednoduchá: proto, aby porozuměl poslání, se kterým byl na zemi vyslán, a naplnil ho. A také proto, aby mohl pomáhat jiným lidem. Člověk Osvícený je bytost, která se realizovala mezi jiným díky tomu, že vyplnila úkoly, které jí Bůh dal, a nesla pomoc a oporu všem, kteří ještě nevstoupili na cestu duchovního rozvoje a neumí si poradit s vlastními problémy. Jestli se někdo neustále hrouží do depresí nebo prožívá psychické úrazy, je určitě na hony vzdálen od stavu Osvíceného. Jeho hlavním úkolem zůstává vyrovnat se se svými pocity a uspořádat své emoce. Ne však tím, že je utlumí nebo zastrčí do podvědomí, ale tím, že bude otevřeně vyjadřovat své stavy a prožitky a spontánně reagovat na všechny podněty, které působí na duši. Právě proto člověk dostal pomoc v podobě Hvězdy - je to průvodce po světě pocitů, který drží klíč k nitru a ukazuje cestu k dosažení emoční rovnováhy.

Stává se však, že příčina chybějícího kontaktu s našimi pocity vězí daleko hlouběji, než se na počátku zdá.     Jeho pramenem není ani přítomná chvíle, ani naše vlastní komplexy. Neumíme a nejsme ani schopní najít v našem vědomém životě příčinu tohoto problému. Tehdy je potřeba vkročit ještě hlouběji, důkladněji prozkoumat své dětství. Zamyslet se nad tím, jak v té době vypadaly naše vztahy s rodiči a jinými lidmi, prozkoumat, jaké vlivy na nás působily ve škole, jaký vliv na nás měli spolužáci, kamarádi, kolegové. Jestli se nám to nedaří provést na základě vědomí, sáhneme do hlubší vrstvy naší psychiky, a tou je podvědomí, a když ani to nedá odpověď na otázky, které nás trápí, musíme sáhnout do úplně skrytých vrstev a zamyslet se nad svými předchozími vtěleními a karmou, kterou jsme si v nich vypracovali. Tato zkoumání sebe sama jsou základní podmínkou pro to, abychom si na troskách dřívějšího života vybudovali novou, šťastnější existenci, jejíž symbolem je Měsíc.