1. Archetyp  Blázna

05.04.2022

"POKAŽDÉ JE NĚJAKÝ ZAČÁTEK."

Bylo a nebylo, dávno tomu a nebo teď, žil na Zemi člověk. Nahý, bezbranný, osamocený. Všechno jej děsilo. Zdálo se mu, že nebezpečí na něj číhá z každého místa a v každé době, a on neznal žádné metody a způsoby jak by se mohl bránit. Nebezpečí se skrývalo všude - tak to pociťoval on. Jeho život spočíval v přežití.

"Mám ohromnou spoustu nepřátel: divoká zvířata, která mě loví, chlad, který přináší nemoci, žár, který dělal totéž, nedostatek potravy, získávám ji s nasazením života, a přírodní síly, které jsou jako živé a ohromujícím způsobem ničí můj úkryt, a dokonce i život. Nemohu počítat s pomocí, ani s pomocí svých blízkých, jsou stejně jako já bezbranní a stejně jako já podléhají nebezpečí."

Do stromu u jeho obydlí udeří blesk. Strom ho dosud chránil před zvířaty a dával mu stín v horkých dnech. Plameny rostou a pohlcují pocit bezpečí, vydávají děsivé zvuky, berou to, co je známé a pochopitelné, spalují toho, který se jim chce přiblížit. Způsobují fyzickou i psychickou bolest, jsou něčím neznámým, a proto děsivým. Náhle z nebe, které je většinou zalito sluncem, začne padat voda. Vody je stále víc a více. Už tečou potoky, nebe křižují blesky a burácejí hromy. I když je stále ještě den, svět se zahalil do mraků. Voda pomalu hasí oheň - poráží oheň, a to člověku nevrátilo pocit bezpečí. Říčka, ze které pil dennodenně vodu a v horkých dnech se chladil, mohutně narůstá a její proud sílí. Hladina stoupla až ke vchodu do jeho obydlí...                                "Musím utéci, voda zalévá mé útočiště!"                                                                                                                Strach se mění v obavy: "Kam mám jít, když všude je tma a blesky svým světlem odhalují jen nebezpečí?"            Zvedá se vítr měnící se ve vichr, ohýbá stromy i člověka k zemi. Proniká člověkem do morku kostí, otřásá nezahaleným tělem, až zuby cvakají zimnicí. Chvěje se země. Doposud pevná zem pod nohama se rozestupuje a pohybuje. Nelze se spoléhat na žádnou pomoc. Chvění země zesiluje, z jejích hlubin zaznívá rachot. Člověk cítí, že nastává jeho konec. Země se s hlukem rozestupuje. On padá a neví kam. Rozběsněné živly mu vládnou, ale on už to necítí, při pádu omdlel.

Ráno přišel k vědomí. Bolelo ho celé tělo. Jeho svět nebyl k poznání. Tam, kde stávalo jeho obydlí, jeho domov, je jen hromada kamení! Řeka teče naopak, zcela změnila svůj tok. Voda v ní je kalná, břehy příkré a tam, kde býval malý ostrůvek, burácí mocný vodopád! Stromy byly polámané, nad krajinou se vznášel dým z dohořívajících spálenišť. Všude bylo plno mrtvých zvířat. Všechno vyhlíželo příšerně a strach bylo možné nahmatat. Člověk cítil, že už tady nemůže zůstat, že mu hrozí další nebezpečí.                                                     Bylo to zrození intuice, která byla velmi podobná intuici zvířecí, měla hodně společného s instinktem. Už člověk dávných dob ji používal a díky tomu přežil. A byla to intuice, která přikázala člověku, ať vstane a jde. I když se tělo brání, nohy jsou plné modřin, rány krvácí a zlámaná žebra tolik bolí. Přesto člověk vstal a vydal se na cestu. Opustil ohrožené místo. Útočiště našel v dutině jediného pozůstalého stromu v celém okolí. A sotva se zklidnil a chtěl si odpočinout, objevila se divoká zvířata, která hledala potravu. Hrozivá a podrážděná, čmuchala jeho stopu. Věděl, že zde setrvávat déle nelze, že toto místo není bezpečné. Až když se zvířata nasytila mršinami, které v hojném počtu ležely v okolí, opustil člověk svůj úkryt a vydal se na nebezpečnou cestu do neznáma. Celým jeho majetkem bylo nepatrné poznání, jehož dosud nabyl, a naivní víra, že bude dobře, a ta hraničila s bezstarostností. Na své pouti viděl krásy světa, ptáky, jak staví svá hnízda, zvířata, která opatrují svá mláďata a bezstarostně si hrají na rozkvetlé louce. Pozoroval bujně rostoucí rostliny a mohutné zelené stromy. Už v nich nevidí hrůzu, kterou nedávno zažil, což ho nutí k přemýšlení. Cítí, že život je sám o sobě daleko silnější než mohutné živly. Chce vědět čím dál víc.                                                                                                             Pochopil, že jen poznání okolního světa mu dovolí, aby v budoucnosti unikl všem těm nebezpečím, která byla nedávno jeho údělem. Zaměřil svou pozornost na to, co potkává na svých cestách. Pozoruje, jak se v obtížných situacích chovají zvířata. A chová se i tak, jak se chovají rostliny. Pomalu se učí, jak se vyhýbat nebezpečím a jak přežít v situacích ohrožujících jeho život. Systematicky hromadí poznání, a i když mnoha věcem nerozumí, neumí je pojmenovat, a některé ani nepostřehl, nic nezapomíná. Všechno pečlivě ukládá do své mysli. Pravdou je, že to, co nebyl schopen pochopit, ho zneklidňovalo, ale on neustával v cestě, která jej vedla stále kupředu, k rozšíření vlastního poznání. Pochopil, že si teprve najde místo, v němž bude žít, a pochopil, že kdesi je velká Moudrost, kterou zatoužil poznat a ovládnout. Touha byla tak silná, že ve své pouti pokračoval, i když mu na ní hrozilo mnoho nástrah, těžkostí a nebezpečí. Pokračoval v obtížném shromažďování poznání a zkušeností.         A právě toto předurčení dovolilo, aby se z Blázna proměnil v Mága.

Váš text začíná právě zde. Klikněte a můžete začít psát. Sed ut perspiciatis unde omnis iste natus error sit voluptatem accusantium doloremque laudantium totam rem aperiam eaque ipsa quae ab illo inventore veritatis et quasi architecto beatae vitae dicta sunt explicabo nemo enim ipsam voluptatem quia voluptas sit aspernatur aut odit aut fugit sed quia consequuntur magni dolores eos qui ratione voluptatem sequi nesciunt neque porro quisquam est qui dolorem ipsum quia dolor sit amet consectetur.