Hlas

19.07.2022

Mazlím se. S péčí laskám každou vteřinu mého věku, života. Nepodléhám tlaku času světa. Sloveso "spěchat" stalo se pochopeným pojmem.

Náhle zaznamenávám pohyb, v pohybu změnu, která v podobě důrazného a citlivého tónu hlásá:

"Pohni si. Je za pět minut deset. Je dnes 21.55. V deset zavírají."

Slyšela jsem jasný, naléhavý hlas a jakoby mimoděk zvedla oči k noční obloze plné hvězd, odkud jsem ho vnímala. Nebyla jsem ani překvapená, ani vystrašená, snad jen připravená. Nepřemýšlela jsem o tom. Temný obzor nabídl výhled blízký natolik, abych viděla, že tam někde - vypadalo to velmi podobně - snad vychází slunce...nebo hoří?

Shora lítaly směrem dolů k zemi po celém obvodu obzoru a mého dohlédnutí cosi jako meteority, takové docela velké žhavé koule. Jejich plamenný ocas za nimi vytvářel podobu draků z pohádek. Anebo komet, jak je známe z vánočních obrázků. Snažím se je chvíli počítat. Objevovaly se pravidelně za sebou a tvořily půlkruh.

"Nemusíš mít strach", ozval se hlas, o kterém jsem věděla, že nevychází z nikoho kolem, z žádného člověka, stojím tam naprosto sama v absolutním tichu a tmě, ve které zní jen velmi vzdálené a tichounké svištění. Přesto se znovu rozhlédnu kolem sebe.


Váš text začíná právě zde. Klikněte a můžete začít psát. Sed ut perspiciatis unde omnis iste natus error sit voluptatem accusantium doloremque laudantium totam rem aperiam eaque ipsa quae ab illo inventore veritatis et quasi architecto beatae vitae dicta sunt explicabo nemo enim ipsam voluptatem quia voluptas sit aspernatur aut odit aut fugit sed quia consequuntur magni dolores eos qui ratione voluptatem sequi nesciunt neque porro quisquam est qui dolorem ipsum quia dolor sit amet consectetur.