Den

Každému z nás se dějí takzvané dny "D". Přestože se dění v nich může zdát z počátku drsné, později jsou často  úsměvné, pobavující, ale především velmi poučné, dokážeme-li v nich přečíst jejich "Tajný vzkaz".                           "Jen co jsem procitla, spatřila jsem z okna duhu. "To bude krásný den!", říkám si. Hurá do koupelny, zubní pasta, kartáček. Pasta spadla, šlápnu na ni - nevšímám si jí - jdu si při čištění zubů vybrat co na sebe, zpět koupelna, áááá, už jedu, sakra, pasta! Projela jsem po ní hezký kousek koupelny, jasně že jsem spadla a narazila si kostrč. Obsah nové plné zubní pasty všude na mně a kolem. "Dobrá, měla jsem ji zvednout. Uklidím, vytřu. I to zrcadlo vyleštím. Převléknu se." Den "D" pokračuje téměř vyraženým špičákem (zub) o rýč, do kterého jsem narazila násadou rýče při hloubení hluboké jámy v zemi k povolené hadici od závlahového systému, velmi důmyslně zahrnuté a udusané poctivým zaměstnancem mé firmy. "Nestačí, že to po někom opravuji, ale ještě je ohrožen i můj chrup!", vztekám se se slzami v očích, "aaauuu, to bolí..." K vyraženému špičáku se přidaly mé nohy, podlamující se bolestí a díky bahnivému rybníčku, který se dole v zemi vytvořil, jsem ještě absolvovala bahenní koupel - nejspíš jako dezinfekci. Po cestě domů autem s myšlenkou "hlavně nikde nezastavuj", špinavá jako divoké prase - ejhle! Defekt na předním kole. Je vedro, jsem zpocená, polepená blátem, vlasy jako dredy s naléhavou výzvou stopuji kolemjedoucí auta a prosím o záchranu. Nikdo nezastavil. Vyšla jsem hledat pomoc ne kraji malé obce. Žádám s vypětím všech sil první dva muže a pak i třetího, ale všichni měli naspěch nebo co. Trvalo to už nějakou chvíli. Chtělo se mi čurat tak, že bolelo břicho, "musím někam a hodně rychle". Našla jsem vhodné tiché místo. Nikde nikdo. Úleva...slast... V té nejlepší chvíli, kdy to nejde zastavit, s vrzáním se otevřely  vrata za mnou, které vypadaly že po staletí byla pevně uzavřena, a "odnikud" vyjelo auto. Jeden chlap řídil a druhý šel ty vrata zavřít. Ještěže jsem si ulevila, jinak bych se smíchy počůrala. A jak to dopadlo s výměnou rezervy? Dobře!!! Dovolala jsem se příteli. Vždy s úsměvem!  

Příteli, který hraje na basu v kapele ZÁŘÍ. A tématicky k článku: Tajný vzkaz https://youtu.be/gTvnv8b-rjY