Na...jednou...

15.07.2022

Najednou sedím u klávesnice a prsty ťukají tento vzkaz, sdělení, krátký ("tvrdý") dopis, a vím, že je k odeslání (má adresáta). Pro koho je určen tuším, a snad ony oči, ke kterým písmo přilétá, konečně něco vpustí a pochopí: "Nedovoluješ si. Zakazuješ si. Nesmíš, nemůžeš, musíš...a nechceš, protože jsi "omezen", že nejsi dost...omezen (mezek jako příměr) do sebe aspoň nahlédnout - jen ty a sám - a vzpomenout sebe sám.

Topíš se, trápíš se, ztrácíš se v domnělé až dokonalé myšlenkové iluzorní smyčce, v přeludu, co zapůjčil si fialový šál od temně naivní iluze, že sebepoznání je u tebe nemožné, prostě není možné, a to všechno snad pro vlastní přesvědčení a přitakání, že pravdu "máš" v držení? (Držíš se vlastního přesvědčení/pravdy pevně, to je známkou, že pevný umíš být. Jen tvé pevnosti je třeba jinde. Dobré poznání...)

Nepoznáváš se, uzavíráš se před sebou sám, vztahuješ sebe na sebe, své ruce, srdce, celého Ty až k pomyslným výšinám vysněných cizích bohů a bohyň bez uznání boha vlastního. Bolí, pálí, zraňují plameny jiných jako vlastní, že? Vždyť si to přeješ a dovoluješ si to takhle mít, pálíš se sám, jsi obětován, přeci... Hrabeš se v popelu zdání, že ještě najdeš kousek uhlíku, který pálí, aby ses tou láskou v něm naplnil... Plamen v tobě je zdravý, ale jen doutná a neplane... Obcházíš ho a dusíš ho sám, necháváš ho přehořet cizími. Tužby jsou zákeřné, a ty toužebně poznat chceš pokoření i pohoření? Chceš OPRAVDU poznat trápení, cítit jen kouř a spálenou kůži, pichlavým drátem svazovat se s bolestmi a žíznivě hltat až k dušení se lásku z jiných? A to jen pro nakrmení vlastního plamínku jen protože neumíš, nevíš, neznáš pít? Chceš opravdu jen žebrat a v koutě ne-mocen/neschopen čekat na zbytky od pomyslných bohů? Smilují se, pohodí ti kost? Jen žebrat a žehrat o životní sílu/lásku a spílat na osud a neštěstí bez toho, že i přesto můžeš kdykoliv otevřít a chutnat svůj vlastní pramen/plamen, vyvěrající ze země? Ano? Chceš být tolik sobecký? NE? Začni. Slez dolů z omezenosti a nebezpečnosti vlastní střechy, kterou jsi sám určil vězením a nebezpečnou klatbou.

(RozHovory)