O pravdě

Výkřiky volajících po světle mají v sobě sílu schopnou prorazit na kámen ztvrdlé bahno, "zvuk" ale, když byl ještě málo zralý, byl sváděn jinam, a tam pod tvrdou jílovitou klenbou ponecháván ve vlastním doznívání tlumených podtónů z výkřiků pod klenbou z jílu a hlušiny, kterou pilně navršují hrající v rolích zachránců, tvrdíc, že pomáhají slyšet "zvuk". Pod klenbou, která v přetlaku ukládaného zvuku lidských vibrací, výkřiků a volání praskla.

Sype se písek ...klenba se rozpadá... Zvuk proniká!...

Informace smíšeného druhu jsou bahnem a pomalu vysoušející se bahno mění se v písek a je možností rozpoznání jednotlivostí bahna - konečně se stává - je rozeznán užitečným.

Schopnost tlumit zvuky rozehraných falešných her odchází a rozrůstají se znovu nalezené schopnosti rozpoznat falše plynoucí z bahna právě v písku. Lidský duch se jimi již lehce neunavuje, ale vychází v poznání čím dál jasnější a ví, že zákonitě a přirozeně dochází k proměně. To je Zákon.

Tvrzení falešných hráčů o neplodnosti písku se rozpadá skrze klenbu, kterou z písku stavěli. Co je konec, je počátek... Bahno je pískem a písek je bahnem...

Pravdou je, že písek plodným a proměnným je.

Neboť to, co ducha zdánlivě unavuje, je právě to, co ho probouzí. A aby byl neunaven a nespoután v jedových lžích v opakujících se posilujících dávkách, lze obnovit souzněním v nás a přijetí se i s pomyslnými selháními beze stop strachu ze sebe sám.

Ardenae: O pravdě. Ze sbírky Povídky, báje a pohádky k rozjímání.