Stíny

Co jsou "stíny"?

Odpověď je jednoduchá: jsou to naše skryté vlastnosti, ze kterých by mohla (při jejich nezvládnutí) vznikat nějaká náklonnost, schopnost nebo dokonce úchylnost, která by vedla k něčemu v našem chování a jednání, a které jsme se naučili (nejčastěji) odsuzovat jako nevhodné nebo zcela nemožné bez náležitého prozkoumání (tudíž jsou nezpracované a zablokované), a protože nic zde na zemi není jen tak, tak i ony nesou zcela jistě polovinu něčeho dobrého - vždyť vše má líc a rub - a díky jejich včasnému "odstínění" pochopit k čemu nám vlastně byly dány a jsou a jak je nejlépe využít a tak i "zkrotit" - naučit se jim vládnout pro vlastní dobro.

Malému Honzovi říkali, že je vzpurný, nedobrý a vzteklý a učili ho, že to není správné, je to dokonce neslušné, a že musí být hodný a dobrý a svůj vnitřní oheň dusit. Přitom všem mu nikdo nevysvětlil, že krotit se, neznamená dusit oheň (i vášeň je vnitřní talent) vodou (nevědomě i podvědomě až duševnímu vyčerpání - k dušení sebe sama) a ještě do toho foukat (vítr - vzduch - duch) a nakonec popel z části vnitřního já zadupat hluboko do země...

Jak by bylo fajn, kdyby rodiče byli na svém pravém svědomitém rodičovském místě namísto jejich očekávání a jakýchsi svých předpokladů o Honzovi a raději pomohli chlapečkovi najít pro jeho vlastní vnitřní oheň využití - ó, jak by Honzík mohl být skvělým a dobrým třeba...atletem... Stal se opak, Honzíka se podařilo převychovat. Stal se jaksi hodný, byl smutnější, zadumanější a nechával si od druhých mnoho líbit, a to vše jen k vůli rodičů - aby nedělal ostudu. Protože to přeci nesměl! Po nějakém čase ho děti začaly bít a vysmívat se mu. Čas od času se všemu vzepřel a jeho oheň se nekontrolovatelně rozhořel. V tu chvíli byl výbuchem ohně nekontrolovatelně posíleného v nevědomí, ale byla u toho přítomna také síla lva a vítr v zádech a pevná půda pod nohama...      Tolik síly najednou!  "Tak proč jsem to zase odnesl poznámkou, důtkou nebo dvojkou z chování?", ptá se. V jeho mysli kvete myšlenka, že mu nikdo nerozumí...

Je mnoho lidí, kteří stíny v sobě snaží urputně celičký život skrývat, omezovat, napomínat, vytěsňovat, převychovávat a uzavírat v nějakém hodně utajeném šuplíku - někde v hluboké hlubině své mysli. Avšak skutečná proměna se děje až si dovolíme vstoupit do světa stínů a vpustit mezi ně i do nich světlo vlastního vědomí a bez příkras je rozpoznat a pochopit, že se v nich ukrývá kus našeho vlastního potenciálu, něco jiného než to, co jsme se o tom myslet naučili a že k něčemu jsou ty stíny přeci jen dobré!

Je v nich soubor našich vlastních nevyužitých a neovládaných schopností. Právě proto tak často ovládnou ony nás - jsou totiž v něvědomí absolutně volné, neznají omezení! Tak rostou jako dříví v lese až v tom lese - pokud nerozsvítíme - docela zabloudíme a můžeme i umřít. Ale je krásná cesta ven! Tolik možností se otevírá v nových světelných odrazech a barvách nových směrů a těch cest, co jsme dříve nebyli schopni vidět, dříve, než do stínů zasvítaly paprsky světla pochopení.

Přemýšlejme. Každý z nás nějakou "procedůrou" nebo "drezůrou" prošel. Položím nám všem jednu zdánlivě jednoduchou otázku: "Čím jste chtěli být a kým skutečně jste?" Odpovězme si pravdivě. 

ŠEDÝ JSEM:  https://youtu.be/t8T-_roOhjI