STRACH z porážky

V našich světech žijí rozmanité druhy strachů. 

Mezi velmi silné a děsivé pocity strachu spadá pocit z porážky... (tento pocit je naučený, není přirozený) 

     Porážku si vysvětlujeme každý nějak po svém a každý z nás získal nějakou zkušenost. Prožitým pocitem z porážky, pokoření, zmaru atp. prolejeme a izolujeme zkušenost a můžeme tak lehce dojít k mylnému dojmu, že jsme v ohrožení života. Vlastním neovládnutým stylem myšlení - a nalháváním si - donutíme probudit pudy a děs a falešný dojem o ohrožení na životě je na světě. 

Myšlení, myšlenky na strach jsou hojně plněny vzpomínkami na staré rány, často mnohaleté, nepochopené a potlačené. Obavy z nich zrozené ovládají naši mysl a vytváří myšlení na zklamání a prohry - že si nezasloužíme vítězit, poněvadž jsme zklamali a tudíž nás čeká zase porážka...

Starý strach je obnoven a přikrmován čerstvými obavami. Zdá se být mnohem silnější, než kdy předtím, bujně roste z naší nedůvěry v sebe. Směje se, chechtá jak nám to jde a jak mu dobrovolně předáváme sílu...

Strach má jeden účel. Sevřít, spoutat, omezit, zastavit stát...

Umí skvěle pokřivit perspektivu vnímání a myšlení. Přitom je to JEN strach, že se cosi z minulosti bude opakovat. Strach, že můžeme pocítit stejnou bolest. 

Síla strachu je však k využití. Udělat krok do umění se strachem pracovat a spolupracovat. Spolupráce umožní vykročit z vymyšleného světa strašidel. Sundat černé brýle.

To je prvním krokem.