Trýzeň

26.04.2022

"Jsme obklopeni moudrostí, člověk není jejím pramenem, nýbrž pouhou nádrží a může vydat jen to, co nasbíral." E. E. Thompson

Ardenae:

Vnitřní trýzeň dokážeme zapnout - je v nás jistý spouštěč, který můžeme najít v nějakém úkonu, situaci, prožitku, v pocitu a nakonec v jediném slově. To Slovo je ve vibraci, která s námi neladí. Tato vibrace dokáže spustit  trýznivý proces, který je ale současně léčivý, jen ho ještě nemůžeme vnímat jako léčivý, protože svou pozornost směřujeme a věnujeme květům trýzně a plodům z bolesti vnitřní trýzně. A najdeme-li spínač, víme, že existuje i vypínač. To je první krok k uzdravení.

  Uvidíme, že zdroj, spínač a vypínač je v nás.

Vejdi do sebe a rozsviť. Prohlédni si ve světle trýzeň přijatou za vlastní. Kde sídlí, co okupuje, kde má skvělé podmínky k množení? Požádej ji o rozhovor. Promluv s ní o vašich životech. Pochopte se vzájemně - uvidíš jistou symbiózu ve které ji stavíš a vytváříš v závislost sebe na ní - a naopak. Porozuměj tomu, čemu tě učí. Přijmi ji. Od-pusť jí a tak od-pusť v sobě ji.

Vykopej studnu... představ si jak studnu hloubíš...

Kopat studnu je dřina. Pramen živé vody který z vyschlé studny vytryskne je uzdravující a navrací sílu mnohonásobně. Zapojit ohromnou sílu trýzně k vykopání studny a pak i k objevení pramene, ze kterého můžeš pít a trýzeň tak konečně ovládat a využívat její ohromnou sílu do vlastního vývoje a růstu jen v jiném směru než doposud - nyní již pro své vlastní zdraví, ne pro zdraví trýzně - je prospěšná "dřina" tvarující nejen tělo, ale je poznávající a posilující vlastní charakter, osobnost, náturu, vlastnosti, schopnosti...zkušenosti. Nikdo a nic za tebe udělá nic a nikdo. Nespoléhej se. Věř si. Zapotíš se a sedřené mozoly pálí v dlaních... Znamením obnovy a uzdravování je nová rostoucí kůže v místech sedření. Je jemná, velmi citlivá a vnímavá ke všemu novému co nabízíš, ale staré je pryč, odlouplo se. Dovol si. Vnímej a naslouchej. Při kopání studny je spousta času k poznání, zkoumání, vnímání a porozumění řeči vlastního těla, tak i zpráv o jeho a tvé funkci a možnostech, o stavu jeho a tvé síly a vlastního přístupu k němu a k sobě o kterých jsi možná neměl ponětí snad proto, že ses odbýval třeba tím, že jsi tělo opil vlastní nevědomostí a plnil ho vším, co zrovna bylo po ruce. Po léčení se s trýzní už při prvním příznaku pouhé vzpomínky na trýzeň (paměť těla), dá tělo vždy "avízo", kterému teď rozumíš, vnímáš ho, rozpoznáš je ve významu symbolů řeči vlastního těla a víš, jak s ním a se sebou naložit a použít pro vaše vlastní dobro-zdraví. Až po opravdovém uzdravení sebe v pochopení můžeš dát pít druhým. Je to přirozené, že? Pokud člověk není zdráv, a i přesto chce ze sebe jen rozdávat, co přiděluje? Vlastní zdraví? Nebo se po kouscích zbavuje nemoci a bolesti na úkor jiných (často nevědomě)? Popřemýšlet o tom může každý po svém a sám. Občas je těžké tuto zprávu o sobě a svém chování v konání přijmout. Vždyť přeci všechno rádoby myslíme dobře! Známe-li místo a název toho, co hledáme - pak víme - a najdeme rovnováhu. Jak se v trýzni neuzavřít a nemoc nerozdávat, zase jsou to jen dvě strany váhy. Najít vlastní střed - třetí prvek (tělo je váha) - rovnováhu z toho vzniklou. Nebýt bez lásky pro lásku cizí. Být láskou sám.

Nezapomínejme studnu čistit, ať voda v ní je vždy čerstvá živá.

Vykopala jsem nejednu studánku - dávno jako nyní - a sdílím s vámi.

Naplní prvního Tebe živá Voda blažeností pravé pokory s úctou v sobě v nás.

"Poněvadž jsem poznal trýzeň žízně, vyhloubil jsem studánku, aby se i jiní mohli napít." E. E. Thompson