Tvoření

12.04.2022

Jsem žena, žádná víla nebo tak, jsem člověk z masa a kostí, nejsem iluze plující na obláčku. Rozumím přírodě, chápu slovům, vnímám energie, a to je lidské a přístupné všem. Stojím pevně na zemi a dovolím si létat. Žiju běžným životem smrtelníka se všemi radostmi a starostmi, co jich tu je, životem snad o něco vnímavějším než je ve zvyku - snad díky zkušenostem. Pracuji, myslím, rozjímám, a v těch třech slovech o činnosti je mnoho fyzického a psychického tvoření. Tyto energie roztáčí duch a tvoří energie nové.

Z iluzí ráda vycházím a v nadhledu rozhlédnu se. Pak už je to fantazie měnící se v reálný sen, který lze "hmotně" popsat nebo jinak tvořit. Díky zhmotnění písmen na papír, doplněním slov a dopsáním další kapitoly vzniká kniha. Nebo vysazením stromu někomu do zahrady se tvoří radost mně, stromu, pak tomu člověku, pro kterého to činím, a až pak z toho může být celek z jednotlivostí po cestě života jedné zahrady, plynoucí radostí i strastí s dílem spojených a přidávajících se dalších. To vše plní zahradu nebo knihu - prostě dílo - jedinečnou energií, která proudí ohleduplně s mým každým došlápnutím (ukončením kroku).

Tak vzniká zahrada, kniha, celek, společnost, národ. Jen pojmenování se liší, protože jméno vypovídá o tom, čím to dílo je plněno.Jde přitom o každou jednotlivost v díle (zahrada, kniha nebo národ...), které vytváří blaženou sílu vycházející ze všech dohromady. To je symfonie.