Vosí hnízdo

21.06.2022

Pudy - jiné úhly pohledu - aneb máme pudově dáno býti šťastní a možnost neztratit při hledání a nalézání štěstí vlastní svobodu v hromadě podvržených náhražek štěstí.

Píšu dvě věty, snad i otázky, které zaznívají v jedné z kapitol mé knihy a jsou i o tom, co všechno lze "číst" v symbolech, aniž byste někoho znali osobně. Ale první se pojďme zamyslet nad větami. Nebudu je rozebírat, to nechám na vás.

První věta: "Je lepší být šťastný než svobodný." (?)

Druhá věta: "Všechno, co ztratíš, se vrátí v jiné podobě." (?)

Hmm, moudrá slova, vlastně je po svém moudrá každá z nich. Obě dvě odhalují možnosti - úhly našich pohledů, které k nim lze zaujmout. A v nich - v úhlech pohledu - jsou vyjeveny odkryté obrazy významů v nich, které je možné nejen vidět, ale také číst v nich naše postoje, názory, naše reakce, chování a jednání. K čemu tíhneme my nebo někdo jiný, co vyznáváme, milujeme, na čem lpíme, čemu se bráníme nebo v čem tvrdě bojujeme...atd. Co v těch dvou větách vnímáme, co v nich je "naše vlastní"? Dokážeme si uvědomit a zviditelnit pravdu před očima? Nebo vidíme jen odrazy podobenství mnoha úhlů pravdy - odvětví jakýchsi pravd v nás a o nás? Co by na to K. H. Borovský? Vosí hnízdo v intimních partiích je velmi výpravné i po mnoha letech, nejenže zviditelňuje omezení, je i znamením zajatce formy/hmoty "vosí svobody"; jeho "štěstí" je velmi ošemetné, bodající a nebezpečné přesně tak jako vosí hnízdo. Intimní partie není o jeho celibátu nebo naopak "píchání" kdekoli a do kohokoli; je to jeho velmi citlivé místo - touha projevu duše... Jeho svobodou jsou slova, věty, poezie, knihy a také politika. Zemřel mlád. Jeho svoboda (nejen slova) byla omezena, nepochopena, zapověděli mu Prahu a mnoho dalšího, cítil to jako podlost, podraz, nepochopení - onemocněl z nemoci jiných. A zřejmě s tím dál žít neuměl. Nemohl se nadechnout...Před jeho smrtí se mu lidé vyhýbali a jeho veřejnou činnost odsuzovali i v tisku. (!)

Čest jeho památce, jeho krásnému dílu.

(viz ilustrační foto: K. H. Borovský, vosí hnízdo v intimních partiích)

Kam mě to vyneslo? Do úvah o "zaběhaných" pravdách a mýtech, které pravdou být vůbec nemusí. Učili nás myslet a přemýšlet dle jasných osnov, postupů - daností. Mnohé úhly, a s tím možnosti, se tak vytratily.  A tak vznikl můj průzkum kolem pudů a vášní jinak, než nás učili...

Vášeň je něco jako temperament, úvahuji, je zcela jistě vrozená a rozvíjející se v kořenech. Je různá, jiná a zvláštní, každičkému jeho vlastní. Nemůže být emocí. Vášeň je jako hlad... Emoce se probouzí a vyvíjí růstem, prožitky, chtějí život sám k vlastnímu životu, nemýlím se? Zatímco pudy byly vyjednoceny, odděleny a nepoznávány (co je zatím, že jsou tolik podceňovány!?). Přeci díky projevu nějakého pudu z nás (toho, co v nás skutečně je) se může projevit v podobě pocitového prožívání, v našem citovém, emočním světě. A to přesně podle toho jak moc, málo nebo vůbec naši vnitřní vášeň (upřímnou a nám vlastní přirozenou touhu) rozmnožujeme díky přirozenému pudu, který danou oblast zastupuje. To se zobrazuje v našem pudovém a emočním světě - často velmi uzavřeném. Nedovolíme si o tom, co je naše VLASTNÍ štěstí, které je v našich pudech - mluvit ani se sebou samými. Až si to dovolíme, poznáváme, co náš pojem štěstí obsahuje: a to jsou otevřené a nepotlačené nějaké pudy.  Rozséváme-li naši pravou vnitřní vášeň bez hranic omezení v naší mysli, učíme se spolupracovat s pudy (pozor, je to představivost, kterou už ale umíme sami ovládat a vyjadřovat v úctě k sobě a jiným; není to o projevu bezuzdné nevědomosti, nerozpoznání pudu, kterým se necháme ovládat a tak i jednat), pak může semeno pudu být vášní a zrodit nový, silný a zdravý plod...

Popletené pudy a emoce/city... Vášeň...píšou, že je emocí..., ale i zvíře prožívá vášeň...a to mi už dlouho neladí. Mé úvahování došlo k závěru: Vášeň je nejen lidský vrozený pud a lze v úctě a pečlivosti pěstovat díky citům a inteligenci. Co vy na to?

Znám vášnivé lidi, narodili se s tím... Znám rozvážné lidi, narodili se tak... Znám lidi, kteří podlehli vášni v útlém věku...

Definice vášně, která pro mne pravdou není: "Vášeň je pojmenování pro velmi intenzivní a dlouho trvající emoci."

A definice pudu, instiktu? Zde je: "Pudy jsou tendence, které nás směrují k činnostem za účelem uspokojení našich základních potřeb. Instinkt je stereotypní, nutkavé a přitom účelné chování, které není výsledkem učení ani zkušenosti. V přeneseném smyslu schopnost tušit věci, které nejsou smysly poznatelné, například hrozící nebezpečí." .... Zamysleme se, prosím jak silně jsou pudy a instinkty potlačeny za zdi...

RA

Doslov

Nervová a mozková centra člověka jsou utvořena tak, aby projevovala síly Logosu rovnoměrným vývojem postupně na každé úrovni uvědomění. Pozemský život ale způsobuje, že tato centra nejsou vždy probuzena a aktivována rovnoměrně, odspodu stále výše až k nejvyšším centrům, nýbrž že u některých lidí - v dnešní době bohužel následkem civilizace u velmi mnohých - se některá vyšší centra probudí z latentního stavu a aktivují dříve než ta nižší, která by se měla aktivovat jako první. Tato nepravidelnost způsobuje všemožná duševní i tělesná onemocnění a abnormality, které mohou vést, a bohužel také vedou, k naprosto vážným a těžkým rozpolcenostem osobnosti. Následky druhé světové války, různé technické objevy, na které lidstvo není ještě zdaleka zralé, a velká propast, která vznikla mezi přírodou a člověkem, mají za následek, že v našich dobách, jako v každé době ničení a úpadku velkých kultur, již nastala u hrozivě mnoha lidí nepravidelná aktivace latentních nervových center a hrozí ještě ve větším rozsahu, a to jak u bílé rasy, tak u asiatských a afrických národů. Kdo má oči otevřené, vidí, co se na Zemi děje. Duševně nemocní lidé, kteří trpí komplexy méněcennosti a touhou po moci, kteří se zastavili v pubertě, čili ve skutečnost nikdy nedospěli, kteří se nacházejí na ještě velmi nízké úrovni vědomí, a přesto už disponují hypnotickými silami vysoké magie, zabírají mezi lidmi pozice, na kterých svými aktivovanými, pronikavými a vysoce frekvenčními energiemi strhávají celé masy lidí a způsobují v politickém stejně jako v hospodářském životě ve své zemi i v jiných zemích ohromné škody, dokud nepřijde jiný, podobně nepravidelně vyvinutý, primitivní člověk, který ale také disponuje magickými pronikavými energiemi, a nevyhodí je ze sedla, nevystrnadí je z jejich pozice a nezpůsobí společnosti snad ještě větší škody. Není divu, že na celé Zemi, jednou tady a jednou tam, vládne naprostý chaos, že lidé se jako pominutí masakrují a starají se o to, aby byl klidný, přirozený a šťastný život na Zemi, ke kterému nám dal Bůh dostatečně možností, téměř zcela nemožný. Na světě dnes obecně vládnou strach, neklid, nemohoucnost a neštěstí. Člověk kvůli jidášovským lidem, kteří použili vysoké duchovní tvořivé síly ve službě svých nejnižších pudů, téměř zcela ztratil sám sebe. - Elisabeth Haich, 1966