Zpívej

01.07.2022

"Tam kde se zpívá, tam se usídli."

Ještě bych to malinko upřesnila: "Kde zní tvá píseň (vlastní souzvuk) je domovem."

Opakující se melodie, kterou zpíváte dokola dokolečka. A vlastně netušíte, kde se nabrala... To je vaše soudobá mantra. Pro tuto chvíli, tento okamžik. Zpívejte, křičte, broukejte hlasitě i potichu zpěvy, které vychází z vašeho nitra. Uvolňujete se a všimněte si, jak je vám u tohoto zpívání fajn. Jde to samo a zcela samo, bez kontroly vnějšího omezování a vymezování. Cítíte se přitom úplně přirozeně... ...do té doby, než si uvědomíte, že by vás někdo mohl slyšet, že možná zpíváte falešně, že musíte být potichu a tak dál.... Chápete to? Všechna omezení vznikají z nás lidí. My uvnitř (vždy notnou chvíli předem) rozhodujeme čemu dovolíme a čemu povolíme omezovat nebo neomezovat vlastní projev, tvořivost, kreativitu, život, žití, bytí...

Co, kde, v čem a jak žijeme v omezení našich hranic nese mnoho tváří. A zároveň skrytých odpovědí na otázky, které hledáme právě v nich - v hranicích - a ne v sobě, odkud zdroj omezování se vychází. Lidé jsou bytosti tvořící rádi, spontánně, v mnohých případech nevědomě, často pod pojmem že "moderní trend" je nutnost, že jinak bude působit jako "100 let před opicemi" (brýle iluzí). Dovolují manipulovat z vlastní neznalostí sebe sám - nepoznanou vnitřní svobodou a projevu této svobody do okolního světa, jedinečnou svobodu v každém člověku, pro kterou byl stvořen a zrozen náš vnitřní potenciál (dar) - a dovolují to svým blízkým i zcela cizím lidem namísto sebe (zbavení se zodpovědnosti), nechají jiné manipulovat svobodou, se kterou se rodíme, ale je dále přetvářená jinými jen pro zděděné zdání jakéhosi rozkvětu "lepšího světa".

Co je tedy čí? Nic.

Naše nitro je sice nám vlastní, a zde na Zemi může vyniknout skrze celost těla, propůjčeného na dobu určitou. Ani Země není "naše", jsme tady - použiji přirovnání - jako v pRO nájmu - ve kterém máme pečovat, milovat poznávat.

Ne platit za něco.

Lidé vymýšlí za úplatu ono "něco" od nepaměti: "něco" jsou vždy tvarem: hranicí, plotem, omezením - ohraničením něčeho, a čím za to platíme? Čím vyvažujeme bezpodmínečnost? Soucitem, porozuměním, pochopením a láskou? Milujeme se?

"Z těchto vyjmenovaných není zdánlivě nic hmotně viditelného", řekne skeptik a dodává: "Proto jsme vymysleli peníze, které tyhle všechny nahradí."

Au.

Hranice, pozemky, daně, zákazy, příkazy, kam jdeš, co děláš, co jíš, co piješ, sleduješ, "miluješ, nesmíš, musíš.... Nitro, srdce, duše nezná omezení..., a to je Tvoje Země. Tam se usídli. Vnímej.

Pěj vlastní píseň.