Zvyk je závislost

04.04.2022

Zlehčovat a zjednodušovat je moderní a je stránkou falešné víry. Lidé jsou mnohokrát tak líní, že raději poslouchají slovům jiných, ve kterých se shlédnou, než aby začali s porozuměním sobě. Stávají se závislými. Je základním principem poznat sebe sám.                                                                                                                          Psychická a fyzická bolest je forma stavu.                                                                                                                Stav, ve kterém se učíme umění je poznat a číst jména těch stavů, vážit si jejich dané přítomnosti, včas je opustit - jejich o(d)puštěním se vyléčit a souběžně s uvolněním místa po nich vzniklého se plnit zdravím. Jsou to moudrá učení nabádající člověka k víře v sebe, porozumění si a hlubokému sebepoznání v odevzdání všeho, na čem v danou chvíli lpí. Je velmi jednoduché uvelebit se v bolesti, přestože tolik bolí a je u lidí překvapivě běžná, uvyknout stavu bolestné sebelítosti a dělat nic (nebo spolknout prášky), a to je velmi podobné (ne-li stejné) jako opojení drogou. Když na to člověk přijde a chce s tím přestat, abstinenční příznaky se objeví. U každé snahy vedoucí k vystřízlivění asistuje "absťák" mávajíc nad hlavou lákavou smlouvou o falešném míru a přesvědčení, že opojení z bolesti je jediné, na co se lze spolehnout. Vždyť přeci trpí všichni! Pokušení je silné a závislost na stavech lítosti (jakékoli lítosti a jim podobných) je silná droga, která je vždy po ruce...                                            Už neříkám: Je mi líto. Dnes se usmívám a zdravím. Rozumím a chápu vás.

Radka Ardenae